RECENZE: 5 Seconds of Summer vydali živák příliš brzy

Nahrávky na desce byly pořízeny během letošního turné kapely v Evropě, Americe a Austrálii, posléze studiově zdokonaleny a vydány proto, že z ekonomického hlediska je třeba kout železo, dokud je žhavé. Daří-li se totiž nějakému tělesu, je obvyklé ho takříkajíc prodávat a vydělat na něm hned, protože příští rok může být všechno jinak. Tuto starou pravdu hudební průmysl dokonale zná, však jí zabil řadu nadějných skupin.

Přesto není úplně ideální, když živé album vydá kapela, která má na kontě pouze jednu studiovou desku, čili málo písniček na to, aby bylo možné na záznam vybrat ty nejlepší. A tak je doplňují coververze písniček od Green Day, Katy Perry nebo The Romantics, jeden z nejobyčejnějších a nejzoufalejších kroků, které kapely bez dostatečně širokého repertoáru ve stejné situaci dělají.

Ne že by 5 Seconds of Summer měli s prezentací hitů svých zkušenějších kolegů profesní problémy, v písničce American Idiot od Green Day znějí dokonce přesvědčivě, a přiznávají tak svůj hudební vzor. Pořád je to ale chlubení se cizím peřím.

Vlastní písničky čtveřice přesně zapadají do představy o nekonfliktní mladé rockové skupině, která nemá kontroverzní nebo výrazný názor v textech, slušně ovládá hudební nástroje, dominuje zejména ve zpívání vokálů a skládá písničky, z nichž lze při troše dobré vůle vykouzlit sezónní hity.

A tak jsou 5 Seconds of Summer jednou rebelští, to v písničkách s punkovým spodkem, a jindy srdcerváči, to když zpívají balady typu Amnesia nebo Everything I Didn’t Say. Chovají se zkrátka podle té nejobvyklejší představy o tom, jak se mladá chlapecká kapela bude na scéně chovat.

Neznamená to, že nemají potenciál - debutové album bylo slušné. S koncertním záznamem se ale mohlo počkat až do doby po vydání druhého alba. Takhle si vystříleli jeden trumf, který bývá pro mnohé skupiny po vydání druhé kolekce vyřešením problému, co dělat dál.