Hlavní obsah

RECENZE: To zajímavé je kolem písní Foo Fighters

Právo, Jaroslav Špulák

Američtí Foo Fighters, jedna z nejrespektovanějších rockových skupin současnosti, oslavují dvacet let existence. Při té příležitosti vydali v pořadí osmé album Sonic Highways, které je zajímavé ne tak svou hudební výplní, jako okolnostmi, jež je provázejí.

Foto: Sony Music

Foo Fighters oslavují dvacet let existence.

Článek

Obsahuje osm skladeb, přičemž každou z nich skupina natočila v jiném americkém městě. Na počinu se podíleli i Butch Vig, Steve Albini, Rick Nielsen, Zac Brown, Joe Walsh, Joan Jett nebo Chris Goss, vždy muzikanti, kteří jsou s daným městem spojeni. K albu pak kapela natočila stejnojmenný dokumentární seriál, jehož režisérem je zpěvák a kytarista Dave Grohl a který vysílá americká HBO.

To všechno je zajímavé, nicméně samotný obsah desky patří spíše mezi ty průměrné, které formace během své kariéry pořídila. Přestože to podle proklamací měla být další progresivní nahrávka, jež pokoří i vynikající předešlou Wasting Light (2011), vznikla kolekce s písněmi, které jen pečlivě seskupují všechno, co už kapela v minulosti udělala.

Není na ní přitom nic neupřímného, všechny tóny i texty jdou od srdcí členů kapely a ti při jejich prezentaci stojí nohama pevně na zemi a neopatřují svůj dosavadní zvuk experimenty jenom proto, aby na desce nějaké byly.

První tři singly – Something from Nothing, The Feast and the Famine a Congregation – daly naději, že dalších pět písní bude zajímavějších a nabídne ještě lepší nápady.

Nakonec je ale jisté, že nejlepší, nejdychtivější, nejenergičtější a aranžérsky nejdotaženější jsou právě tři uvedené. V těch dalších cosi ze jmenovaných vlastností chybí, především pak melodický nápad, jinak jedna z největších zbraní kapely.

Například What Did I Do, God as My Witness je vynalézavá až ve svém závěru, Outside je zbytečně dlouhá, aniž by se nějak zásadně vyvíjela, In The Clear po nadějném úvodu takříkajíc spadne s nenápaditým refrénem, Subterranean nevýrazně bloudí ve fádních aranžích a závěrečná I Am a River jako by si dala zákaz jakkoli se vyvíjet a dodržela ho.

Forma tentokrát porazila obsah, byť je jisté, že kdyby takové album nahrála jakákoli začínající formace, nastalo by v hudebním světě pozdvižení. Foo Fighters jsou ale harcovníci, od kterých se jistá progrese, chcete-li udávání tempa, čeká. Anebo alespoň strhující deska, vynikající od začátku do konce.

Na Sonic Highways pouze potvrdili, že jsou dobrou rockovou kapelou. V jejich případě je to přece jenom trochu málo.

Foo Fighters: Sonic Highways
RCA, 42:03

Celkové hodnocení: 65 %

Reklama

Výběr článků

Načítám