RECENZE: Ivan Kral připomíná milovanou dobu

Naposledy se sólovou deskou přihlásil v roce 2001. Tehdejší kolekce se jmenuje Photoalbum, ovšem na dlouhých třináct let to byla jeho poslední studiová nahrávka.

Aktuálka Always dnes nenechává posluchače na pochybách, že autor a interpret Kral sice leckdy hudbě šedesátých let až propadá, každopádně ví, o čem je řeč, a ještě umí nahlédnout jinam, k dalším vlivům a inspiracím.

Hned úvodní Make Up Your Mind nese riff, jako by ho hráli Rolling Stones. Je to jedna z nejlepších písniček na desce, a to kvůli své uvěřitelnosti. Kral je v ní tím, čím vždy byl a čím se cítil být. Je to přímočará skladba, čistá a pokorná. Těžko si představit jinou, která by jeho profilovou desku uvedla výmluvněji.

Posléze Kral nicméně trochu ubere plyn. Jako by se vylekal nasazeného tempa, zvolňuje a ztrácí průbojnost, ruku v ruce s tím rock’n’rollovou energii. Nadto se v některých skladbách objevuje vliv mladší doby, let sedmdesátých i osmdesátých. V zásadě to náladu alba trochu narušuje, protože Kral nejvíce takříkajíc umí právě ty šedesátky.

Za pozornost každopádně stojí jemnou swingovou náladou opatřená Mystery Girl, podobně laděná Back Off či finální, akustickou kytarou doprovázená balada Angel. Kral, jenž se na albu ujal nejenom zpěvu a kytar, ale i dalších nástrojů vyjma bicích a saxofonu, v nich dokázal, že i při vstupu do sousedních hudebních zahrad nadále ctí písničku jako nosný tvar.