Článek
Před dvěma lety ale vydala v pořadí čtvrtou desku Red, a když se jí novináři zeptali, kterou písničku z ní má nejraději, odpověděla, že I Knew You Were Trouble. Tedy nikoli countryovou, nýbrž tu s popovým rukopisem a dubstepovými prvky. Tehdy se zrodil odchod Swiftové k popu.
Ano, oblíbenkyně Američanů a podle magazínu Billboard Žena letošního hudebního roku přešla do oblasti, v níž se sice pohybovala už před lety, tehdy ale spíše náhodou, v důsledku své popularity.
Tradičně zpívá o tom, jak se rozcházela se svými partnery (je s tím už trochu otravná), pozpěvuje také o svých nových zkušenostech, které nabrala v New Yorku, kam se přestěhovala, i možnostech dalšího života.
Její pop čerpá ze silných osmdesátých let minulého století, aktuálnější zvuk evokuje spíše léta devadesátá. Problém je v tom, že jakmile odezní úvodní Welcome To New York a hitová Shake It Off, propadá se kolekce do hudebního průměru.
Pop má totiž zásadní pravidlo. Aby byl jeho interpret úspěšný, musí nabídnout silnou melodickou písničku. Taylor Swiftová má na své desce tak dvě tři, zbytek postrádá autorskou nápaditost i interpretační náruživost. Příliš výrazně z ní nepromlouvá, spíše jenom cosi zpívá. Je tedy těžké si po jednom dvou posleších zapamatovat více než dvě skladby.
Není pochyb o tom, že je velmi dobrá zpěvačka. Rozhodně lze ale pochybovat o tom, že vstupem do popového hájemství udělala dobře.
Taylor Swift: 1989 |
---|
Universal Music, 48:41 |