Článek
Drogová mafie omylem zabije hodného syna ze spořádané norské rodiny. Policie je neschopná, ale starý otec pluhař to nenechá jen tak. Odhazuje celý svůj život a vydává se na osamělou cestu pomsty jako ve westernech. V tomto případě je to však vyprávění značně tarantinovské s příměsí praštěného kusturicovského jugo-temperamentu.
Hrdina vypadá jako obyčejný dědek z vesnice (a také jím je), jenže i dědek s puškou a sněžným pluhem vás může snadno zabít, zvláště když to namyšlení mafiáni nečekají. Těží ze své nenápadnosti. Film nabízí spoustu krutých mafiánů, ale také úchylných postaviček a suchých hlášek. Vynikající je zlá thajská manželka hrdinova bratra i srbští hrdlořezové, kteří se vyloženě těší na norské vězení, kde jsou „slušní všichni – dozorci i vězni“ a „nikdo vás neznásilní“.
Stellan Skarsgård hraje neokázalého a zachmuřeného mstitele s pluhem výborně, ovšem lahůdkou je Bruno Ganz jako srbský „kmotr“. Na stejnojmenný americký velkofilm evidentně odkazuje – a docela vtipně. Kdyby tu mafiánskou ságu točili Jugoslávci, musel by Marlon Brando vypadat a mluvit nějak takto.
Bruno Ganz
Na základech westernového žánru vybudoval režisér převážně ponuré a chladné cosi, co se blíží brutální gangsterce, ale lehounce se dotýká i komedie. Hlasitého humoru je pomálu, na druhou stranu skrytější ironii v příběhu samotném i v hláškách některých postav občas nelze přehlédnout.
Praštěnost postav nedospívá tak daleko, aby se dalo hovořit o skutečné parodii, jde spíše o drobnosti, třeba nervové záchvaty hlavního mafiána a jeho úchylné pedantství (přehnaně formální obleky, podivně sterilní dům plný uměleckých plastik, abstraktních obrazů a předesignovaného nábytku a nemilosrdné trvání na bio zelenině).
Jiné motivy však zůstávají bohužel nedotažené – jen málo se zasmějeme u líných venkovských poldů a vůbec nedává smysl, proč jsou dva mafiáni gayové. Jen to krátce zmíní a pro příběh je to nefunkční.
Scénář šikovně dávkuje akci a dialogy. Pěkně hladce a neuspěchaně spěje k vrcholu, který nemůže spočívat v ničem jiném než velkém závěrečném souboji superpadoucha a superklaďase. Není sice hollywoodsky majestátní a monstrózní jako ve Zjizvené tváři, ale natočený je pěkně včetně závěrečného překvapení. A spousty sněhu.