Článek
Vybrala si roztomile divné postavičky s různými úchylkami a jejich příběhy nechala postupně prolnout, což je v nezávislých filmech docela běžný postup. Její přínos spočívá v něčem jiném. Je to především propracovanost dialogů, vtipných často nečekaným způsobem, a kladení hlubokých, nepříjemných otázek o současné německé a obecně západní civilizaci, o umění, neurózách, totální prázdnotě v našem hygienickém a politicky korektním, ale přesto (právě proto?) nesnesitelném životě.
Pozorujeme osamělého pedikéra, který sbírá odumřelou kůži z nohou staré paní. Vypadá jako homosexuál, ale pak se ukáže, že se zřejmě do o třicet let starší ženy zamiloval, což zavání katastrofou. Své trauma skrývá i policista, jenž se rád obléká jako plyšové zvířátko. Jeho přítelkyně filmařka to zatím neví a navíc se zdá, že ho vůbec neposlouchá. Ve svém zaujetí filmem a sebou neustále mluví a mluví, aniž by si uvědomila, že partner chce také něco sdělit.
V další linii sledujeme rozmazleného gymnazistu, syna chladných kariéristů, kteří se zajímají o luxusní věci, ale jako by úplně vynechali citovou výchovu. Zřejmě proto je Maximilian nesnesitelný, cynický a vše zesměšňující spratek, který otravuje učitele i spolužáky. Při exkurzi v koncentračním táboře ho napadne strčit spolužačku do pece, kde nacisté masově spalovali vězně...
Efektivní, odporné Německo
Jeho spolužák, který z výletu utekl, náhodně narazí na jeho rodiče, kteří se právě vracejí z ciziny a vede s nimi debatu, která režisérce umožní otevírat bolestivá témata. Proč je Německo tak moderní a současně tak hnusné? Proč má tak ošklivá města? Proč tam lidé nejsou šťastní a pořád cestují, aby unikli? Dochází až k „strašidelným“ úvahám, které asi napadnou nejednoho člověka, který někdy cestoval po Německu a bavil se s lidmi. Země, která se kdysi proměnila v obří monstrum, dokonalým průmyslovým způsobem vraždící milióny lidí, sebe sama tak strašně vyděsila, že zapřela všechno, co tam do té doby fungovalo. „Žádný mercedes, porsche, BMW. Žádné nacistické auto,“ říká bohatá německá dáma, kdy si objednává v půjčovně vůz.
Jenže to popřené nenahradila ničím novým, takže německá města i myšlení Němců pohltila bezduchá amerikanizace a následně neurózy. Velké skleněné budovy, elegantně oblečení chladní lidé, moderní auta a nápisy v angličtině. Často je problém poznat, kde jste. V tom prostředí může vznikat sebenenávist nemalé části Němců. Finsterwalderová je břitká, trochu zlá a upřímná. Určitě stojí za pozornost.
Film v ČR uvádí festival Das Filmfest. Více o programu zde.