Článek
Swans se od svého vzniku na počátku osmdesátých let snažili o co největší brutalitu, produkovali hudbu, která měla posluchače bolet. Na rozdíl od představitelů speed coru ale nestupňovali tempo, naopak zpomalovali a vytvářeli hutnou masu zvuků nad těžce se valícím rytmem. Krutá hudba ladila s bolestnými texty o utrpění i lidských poklescích, chamtivosti, zvrácených touhách po moci.
Od konce osmdesátých let se hudba The Swans zjemňovala. Nejprve se přiblížila gotickému rocku, ale pak i písničkářství a nakonec soubor začal nabízet koláže prolínajících se zvukových ploch, jakousi obdobu filmové hudby. V obsazení se před rozpadem v roce 1997 dokonce objevil i vibrafon.
Obnovený soubor ale opět začal nabízet mohutný příval zvuku, ve kterém se spojovaly postupy ze závěrečného období s klasickými. Návštěvník koncertů Swans se ponořuje od lázně zvuku, která ho zcela pohltí.