Článek
V Kroužkově kavárně Divadla v Dlouhé vypravili na svět kabaret 1913, scénický kalendář o počátku moderní doby podle přemýšlivé a kombinačně mistrovské knížky Němce Floriana Illiese. Jenom podtitul má jiný: Léto jednoho století.
Kdo všechno se v tom roce duchovní srážky devatenáctého s dvacátým stoletím mohl ve Vídni, Mnichově, Berlíně, Paříži, Benátkách, Terstu, Praze a jiných evropských městech potkat?
Například Hitler se Stalinem v Schönbrunnu, jakkoli se ti dva ani později, tedy v roce 1939 při uzavírání jednoho z nejabsurdnějších spojeneckých paktů celého dvacátého století, osobně vůbec nesetkali.
Jan Vondráček (Franz Kafka), Jan Meduna (Adolf Hitler).
Mnohem víc je ale v Illiesově 1913 kulturních, uměleckých a vědeckých setkání. Na scénu je v promyšleném koncentrátu přenesla Barbara Herz. Někdy převáží nostalgie nad -ismy v hudbě, literatuře a výtvarném umění století páry, jindy vytrysknou bouře a vzdor nových avantgard.
Tři stovky stran v hodině a půl
Illies má v oné ironii a ohlédnutích za možným nemožným dva předchůdce: Georga Taboriho a Arnošta Goldflama. Ti dva vycházejí z jiných kořenů a historické zkušenosti, docházejí ale k podobným závěrům jako Illies, pro kterého je 1913 začátkem naděje, přidušené již v roce 1914 – a mařené vytrvale až do konce divného století.
Režisérka inscenace zhustila tři stovky stran 1913 na hodinku a půl s postavami, které považovala za určující: Franz Josef, Freud, Trockij (Jiří Wohanka), Stalin, Schönberg (Tomáš Turek), Hitler, Louis Armstrong, Chaplin, Alfred Redl, Gottfried Benn (Jan Meduna), Kafka, Ferdinad d’Este (Jan Vondráček), Felice Bauerová, paní Braunová, Ta, co všechno ví (Helena Dvořáková), Kočka, Eva Braunová, Mona Lisa, Oswald Spengler (Lucia Jagerčíková).
Lucia Jagerčíková, Helena Dvořáková, Jan Vondráček, Jan Meduna a Tomáš Turek v inscenaci 1913.
Ti všichni, až na Giocondu, v roce 1913 žili. Mona Lisa (Gioconda), slavná hrdinka portrétu Leonarda Da Vinci, se ztratila v roce 1911, ale v roce 1913 zase šťastně našla.
Rozměr Illiesovy fikce a její transformace na scénu hudebně dotváří Mario Buzzi.
Skoro trestuhodně ale podcenili význam velkého malého projektu někteří herci. Přeřeků a malých výpadků paměti bylo trochu moc. O to větší uznání zaslouží Jan Vondráček. Kafku ani následníka nepodcenil.
Hra 1913 je o mrakodrap výš než 1914 ve Zlaté kapličce! A o půlnoci na Silvestra 1913 se v Dlouhé připíjí na krásný a šťastný rok nový. Pravda, byl jiný.
| Florian Illies: 1913 |
|---|
| Překlad: Tomáš Dimter., režie: Barbara Herz, hudba: Mario Buzzi. Česká premiéra 14. října 2014 v Divadle v Dlouhé. |