Emigrovavší Kubánec Brulé se v roce 2006 vrací v duchu do počátku sedmdesátých let, kdy ho už hodně nemocný básník Pablo Neruda (1904-1973) osloví, aby mu pomohl. Pomalu hledí smrti do tváře, ale touží po nesmrtelnosti. Nositel Nobelovy ceny za rok 1971, chilský komunista, odmítající však ideologii třídního boje, diplomat v mnoha asijských, amerických i evropských zemích, si uvědomuje, že nesmrtelnost člověku propůjčují jen děti.

„Ne knihy; krev, ne inkoust; kůže, ne potištěné stránky. Proto musíš zjistit, jestli je Beatrizina dcera moje, nebo ne a vrátit se s pravdou dřív, než si pro mě zubatá s kosou přijde,“ požaduje Neruda po Brulém pátrání po ženě, která mu před desetiletími věnovala svou lásku, ale dceru porodila nedlouho po jejich rozchodu jinému už muži.

Neruda měl řadu manželek a milenek, ale jedině Marie Antoineta mu dávno před 2. světovou válkou porodila Malvu Marinu, dcerku s nepřirozeně obrovskou hlavou. Od obou utekl a měnil pak náruče žen, které ho konejšily. Před sebou samým však člověk neuteče.

Ampuero (1953), rodák z chilského Valparaísa, kde měl dům i Neruda, žil na Kubě, v Německu, Švédsku i Spojených státech, kde vyučoval tvůrčí psaní na univerzitě v Iowě. Působil jako velvyslanec Chile v Mexiku, v roce 2013 se stal ministrem kultury. To vše zanechává stopy v jeho literární inspiraci.

Autorův hrdina, budoucí detektiv, se vydává na cestu po zemích od Kuby po Německou demokratickou republiku, aby tam všude hledal stopy oné Beatriz, která se však pokaždé jmenuje jinak. Tajemství její existence souvisí s činností tajných služeb snad všude, kde se Brulé musí pohybovat.

Politický rozměr příběhu vrcholícího v době Pinochetova svržení legitimního prezidenta Salvadora Allendeho je doplněn básníkovou osobní tragédií. Od všech žen utíkal a třeba k oné Marii Antoinetě i Malvě Marině se neznal v nacisty okupovaném Holandsku. Přitom dokázal zachránit tisíce španělských republikánů, kteří by po občanské válce skončili u popravčí zdi. Poslal je lodí do Valparaísa, kde našli druhou vlast a zanechali v kultuře svůj otisk.

Jak to, že se dokázal postarat o tyto lidi, a ty, které miloval a byli mu nejbližší, opouštěl? Všechny své básně by nakonec dal výměnou za jedinou zdravou dceru.

Je to detektivka, zároveň politický thriller, ale také poéma o lásce, kterou člověk neustále hledá. A krutě platí za zradu, jež si vybírá daň i po desetiletích. Přitom se jistě i díky překladu Jany Liškové čte jedním dechem. Čtenář sleduje všechny tři motivy a touží se dozvědět, jak to vlastně bylo i jak to se začínajícím detektivem a končícím básníkem nakonec dopadne.

Robert Ampuero: Případ Neruda
Host, přeložila Jana Lišková, 396 stran,

Celkové hodnocení: 100 %