Jaké měli autoři zadání?

Měli podle vlastního názoru složit a otextovat písničku, kterou bych mohl zpívat. Šlo tedy o to, jaký mají na mou interpretaci názor, přičemž účelem bylo i jakési stylové střetnutí. Řekl jsem jim, že chci nahrát album, které nazvu S malou pomocí mých přátel. Nakonec jsme název zkrátili, ale zadání se nezměnilo.

Platilo i pro německé skladatele, kteří mají na albu dvě písně?

U nich to bylo trochu jinak. Jejich písničky byly sice napsané mně na míru, ale vznikly původně pro má německá alba. Protože se mi líbily, nahrál jsem je i na desku, která vychází v České republice. Třeba písnička Chci zpátky čas od Andrého Frankea a Joachima Horna je podle mě trefa do černého. Tak si představuju pop jednadvacátého století.

Vznikaly písně výlučně před natočením vašeho alba?

Většinou ano, i když duet s Olgou Lounovou jsme vydali už před dvěma lety. Výjimkou je píseň Obraz žen od Petra a Pavla ORM. Napsali ji před šesti lety a textem ji tenkrát opatřil Pavel Vrba. Nevěděli jsme přesně, kam ji zařadit. Pracoval jsem v té době na desce coververzí, kde pro ni nebyl prostor. A tak jsme se dohodli, že počkáme a zařadíme ji na album původních písniček.

Text Pavla Vrby je opravdu krásný.

Je to jeden z mnoha nádherných textů, které psal až do své smrti. Ještě v den jeho onemocnění, které vypuklo pár hodin po našem rozhovoru, jsme se spolu bavili na jednom večírku a on byl hrozně rád, jak dobře dopadlo album Sentiment, pro které mi psal texty. Když jsme zmastrované album pak ve studiu poslouchali a on u toho nebyl, prohodil jsem, že je škoda, že s námi není. Za několik okamžiků nám zavolali, že zemřel.

Písnička Kluk s velkou vášní je o zesnulém textaři Jiřím Štaidlovi. Vždy jste na spolupráci s ním rád vzpomínal. Je to vaše osobní vyznání?

Jiří Štaidl byl jeden z mých mála opravdových kamarádů. Ohromně jsme si rozuměli, znal mou povahu, mé silné i slabé stránky, a proto se nám v naší spolupráci dařilo. Znal mne snad líp než táta s mámou. Napsal mi devadesát devět textů a z poloviny z nich se staly hity. Uměl napsat silné slogany, které doslova zlidověly. K tomu osobnímu vyznání, jak říkáte, ale došlo tak trochu oklikou. Textař Radovan Šťastný spolupracuje se skladatelem Borisem Urbánkem. Já ho předtím neznal, ale akceptoval jsem, když mi Boris řekl, že písničku připraví společně. První dva texty jsem však Radovanovi vrátil a začínal jsem mít pocit, že si asi nebudeme rozumět. Potom jsme si kvůli tomu telefonovali a já se rozpovídal na téma Jiří Štaidl. On poslouchal, rozloučili jsme se a za pár dnů mi poslal text o Jirkovi Štaidlovi. Ano, tato písnička se z alba trochu vymyká, protože je velice osobní.

Osobní je také Testament, který pro vás napsal Ondřej Brzobohatý. Chtělo se vám vůbec zpívat o stáří, o posledních letech života?

Je to má výpověď o tom, jak se stáří na člověka usmívá, ale já mu to nevěřím. S tím tématem však přišel Ondřej a také za trochu neobvyklých okolností. Slíbil mi písničku už před třemi lety, ale pořád jsem ji od něho nedostal. A tak jsem mu na poslední chvíli zavolal, bylo to spíš z legrace, a řekl jsem mu, že je čtvrtek a album musí být v pondělí hotové. On se omluvil s tím, že se věnoval své desce, ale současně řekl, že by to tedy znamenalo napsat mi písničku do následujícího dne. Rovnou navrhl, že ji nahrajeme ve studiu, které má rád.

Druhý den ráno ji měl hotovou i s textem. Věděl jsem, že ze sebe melodie doslova chrlí, zaskočilo mě ale, jak rychle napsal tak krásný text. Jsem totiž toho názoru, že dobrý text musí v člověku vyzrávat. Zeptal jsem se tedy, jestli ho neměl v šuplíku, ale on mi přísahal, že ho skutečně napsal během předešlé noci.

Písničku Pondělí složil Michal Malátný ze skupiny Chinaski. Připadá mi, že v jejím textu používáte jazyk, který jsem od vás ještě neslyšel.

Přesně tak, je pro mě úplně nový. Michal Malátný je vynikající textař. Co věta, to obraz. Jsou to takové imprese…

Existuje autor, od něhož jste si přál písničku, ale on ji nenapsal?

Obdivuji písně Mira Žbirky. Jsou velmi melodické, současně ale jinak, než je u nás obvyklé. Je to možná tím, že mu v žilách koluje anglická krev a má k tamní hudbě vřelý vztah. Toužil jsem od něho nějakou skladbu na albu mít a mrzí mě, že k tomu nedošlo. Byl velmi zaměstnaný. Omluvil se s tím, že to zkoušel, ale nebyl s výsledkem spokojený a nestál by si za ním.

Na podzim vyrazíte na jedenáctikoncertní turné po Čechách, Moravě a Slovensku, které vyvrcholí začátkem prosince dvěma koncerty v pražské O2 areně. Kolik písniček z nového alba na něm představíte?

Diváci si samozřejmě užijí všech evergreenů, které se mnou chtějí zpívat. Bude jich v programu valná většina. K nim přidám pět nových písniček. Jako hosta jsem si pozval Radoslava Bangu, se kterým jeho píseň Tak pojď se mnou zazpíváme.

Kolik písniček jste pro desku dostal?

Bylo jich kolem čtyřiceti. Jestliže toto album bude mít úspěch, což je v dnešní době těžké odhadnout, určitě nahraju druhé. Už vím, koho bych ještě oslovil, a určitě by došlo i na nějaké písně z těch, které jsem na album S pomocí přátel nezařadil. Jistě bych se také znovu připomněl Miro Žbirkovi. Třeba bude mít zrovna hodinu osvícení a nějakou písničku mi napíše.