Hlavní obsah

Insania: Ukrýváme podvratné myšlenky do chytlavých melodií

Právo, Jaroslav Špulák

Brněnská kapela Insania získala v březnu za své loňské album Zapal dům, poraž strom... dvě žánrové Ceny Anděl. Aktuálně má před sebou čtvrteční (18. září) koncert v pražském Rock Café, páteční v Chrudimi a sobotní ve Slatině nad Zdobnicí, přičemž následují další. Na otázky odpověděl zpěvák a kytarista Poly.

Foto: archív skupiny

Skupina Insania, zpěvák a kytarista Poly vpředu.

Článek

Jste na scéně od roku 1987. V čem jsou pro vás po těch letech přitažlivé koncerty?

V poslední době nás přitahují hlavně tím, že hrajeme většinou pro klub plný lidí, se kterými cítíme někdy až spikleneckou sounáležitost. Je samozřejmě pěkné nahrát dobré album, ale bez koncertů by mi to přišlo tak nějak neúplný, až vykleštěný. A to přesto, že se na koncertech kapela často musí potýkat se spoustou problémů ohledně zvuku a podobně, které se jí to celé snaží znechutit. Ale ten přímý kontakt s lidmi je nenahraditelný. A nesmím zapomenout zmínit manažerku Štěpánku, protože i díky ní šly koncerty v poslední době kvalitou nahoru.

Vzpomenete si na svůj nejzásadnější a nejpodivnější koncert?

Žádný zásadní jsme neměli. Těch podivných bylo dost. Například kdysi dávno se v Táboře přibelhal na koncert člověk s berlemi, během koncertu je odhodil, tančil šíleně, jako by ho kousla tarantule, a po koncertu se zase odbelhal. Mě osobně nejvíc baví koncerty s nádechem rebelie a ilegality. Z toho pohledu jsem si minulý rok užil Protestfest pořádaný v Brně anarchisty, kde za každým stromem číhal fízl s pendrekem. Zahráli jsme první písničku a okamžitě vypadl proud. To se nám stává docela často. Asi je to znamení.

Na vašich albech je patrný vývoj jak především hudební, tak i filozofický. Odráží to přirozený vývoj vašich osobností, anebo je v tom promyšlená vize?

Pokud jde o sdělení, tak to je spontánní věc, to ze sebe tak nějak zvracím bez přemýšlení. Sdělení vychází z vrozené nechuti k autoritám a k mentalitě stáda, i když dát těm myšlenkám pak podobu textu, to už je pro mě utrpení. Hudebně jdeme směrem zlověstně podladěných kytar, které nás před lety okouzlily, podmalovaných elektrozvuky. Je to možná do jisté míry promyšlený průsečík mezi vším tím, co posloucháme.

Letos jste za album Zapal dům, poraž strom… získali dvakrát žánrovou Cenu Anděl. Při přebírání jste se vyjádřil v tom smyslu, že se to jistě od fanouškovských komunit odrazí proti vám. Stalo se?

Samozřejmě. Nebylo to sice nic masivního, ale po těch Andělech jsem si na chvíli zakázal číst diskuse na Facebooku. Někteří lidi jsou příliš urputní a nechápou, že rock’n’roll, včetně anket, je hlavně zábava. Tvářili se, jako bychom minimálně obsadili Krym. Nás ty ceny pochopitelně potěšily, ale jinak nám bylo šumák, kdo vyhraje. Nominovaní jsme byli například i s předešlým albem Kult hyeny, a do nikoho jsme se pak nenaváželi, když jsme vyšli naprázdno. V Akropoli to byl v březnu při předávání Cen Anděl prima večírek… potkal jsem pár skvělých lidí a dlouho jsem se tak nepobavil.

Jak vnímáte skladby skupiny Insania v čase?

U těch starších alb pochopitelně vnímám muzikantské, aranžérské i zvukové nedokonalosti, místy jistou naivitu, ale tyhle staré nevergreeny zase mívají svoje jistý kouzlo díky časovému odstupu. Kdybych mohl zpětně něco měnit, přešli bychom z angličtiny na češtinu mnohem dřív. V angličtině jakékoli sdělení nevyzní tak jako v češtině, navíc je do velké míry nedůvěryhodné a má příchuť pózy, neautentičnosti, pokud zpíváš pro české publikum.

Máte představu, kam se bude dál vaše hudba vyvíjet?

Předpokládám, že půjdeme dál směrem tvrdých kytar míchaných s jedovatou elektronikou. Ale těžko říct. Záleží na tom, na co všechno cestou narazíme, co nás ovlivní. Hlavní důraz bude asi pořád na sdělení a na jisté úchylné poloze zpěvu. A pořád budeme ukrývat podvratné myšlenky do chytlavých melodií.

Reklama

Výběr článků

Načítám