Hlavní obsah

RECENZE: Sklář Antonín Oth. Krása zrozená broušením a ohlazováním

Právo, Peter Kováč

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Zásluhou kurátora Jiřího Bohdálka se královská kaple brněnského hradu Špilberk tradičně stala přes léto místem výjimečné výstavy představující osobnost českého sklářství. Tentokrát volba padla na umělce, který neprávem stojí v ústraní.

Foto: Peter Kováč , Právo

Broušené objekty Antonína Otha v královské kapli na Špilberku.

Článek

e jím Antonín Oth (ročník 1933), brněnský rodák, který se sklem zabývá už od svých učednických let.

Oth začínal jako brusič skla ve sklárnách Moser v Karlových Varech, později pracoval v Novém Boru. Spolupracoval s předními osobnostmi českého sklářského výtvarnictví, jeho rukama prošly v závěrečné úpravě i mnohé exponáty pro výstavu Expo 58 v Bruselu, která se stala triumfem českého skla.

Až po řemeslné průpravě se Oth v sedmadvaceti přihlásil na Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze, kde v šedesátých letech studoval u Stanislava Libenského. Jiný významný sklářský výtvarník, Václav Cigler, si ho vybral za svého asistenta v Bratislavě.

Tato životní geneze je patrná i na výstavě. Othova tvorba má základ v solidním řemesle, sklu jako materiálu dokonale rozumí a tváří v tvář silným osobnostem se vždy snažil nikoli o nápodobu, ale o vlastní cestu. Forma u něj má komorní rozměry, je to nepompézní umění, skromné, které diváka nutí k objevování skrytého půvabu.

Základem je vždy skleněná surovina a její téměř nekonečné broušení a ohlazování. Zrod díla je naprosto intuitivní, mnohé z nápadů vznikají až při práci a bez předběžné přípravy.

Brněnská bilance je zajímavá ještě z jednoho hlediska. Instalaci prováděla Markéta Othová, dcera Antonína Otha, výtvarnice, držitelka Chalupeckého ceny, která je mediálně slavnější než její otec. S citem se pokusila přiblížit jeho tvorbu.

Emotivně také v textech popisuje jeho pracovní metodu: „Mnoho hodin drží v rukou těžkou skleněnou kouli, namáčí ji a hladí, jemně opracovává. Brus přitom vydává strašný kvílivý zvuk. Nesourodost jemného výsledku s tak mučivým procesem je nápadná. Stejně jako v dnešní době nezvykle zdlouhavý a pracný způsob opracovávání.“

Othová pro instalaci zvolila minimalistické řešení, které se všem nemusí líbit, ale docela zdařile objevuje podstatu a charakter Othova umění. Sklo také dostává majestátní gotickou kulisu královské kaple. A protože vitráže do jejích oken dělal Stanislav Libenský, využila Othová příležitosti k dialogu bývalého žáka a bývalého učitele.

Osamocené zrcadlo

Méně znamená někdy více. V jednom ze tří sálů najdeme pouze jediný exponát – nádherné broušené zrcadlo. O to více ho však oceníme jako mimořádné dílo a lépe pochopíme, že umělce vždy zajímal dialog mezi užitým sklem k běžnému použití a volnou ateliérovou tvorbou.

Do rodného Brna se Antonín Oth s výstavou vrací po více než třiceti letech. Poprvé tam vystavoval v Domě pánů z Kunštátu v roce 1983 společně se svou ženou Miladou, která se zabývá sochařstvím a tvorbou medailí.

Antonín Oth – sklo Královská kaple hradu Špilberk
Brno, do 7. září, denně kromě pondělí 10–18 hodin

Celkové hodnocení: 75 %

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám