RECENZE: Kouzlo zátiší tkví v umění zastavit čas

Právě zátiší nejvíce přibližuje malířskou techniku a fotografii. A svým způsobem oba na první pohled protichůdné směry tlačí co nejvíce k sobě.

Pro mnohé klasiky fotografického zátiší byla uměleckým východiskem díla barokních malířů šestnáctého a sedmnáctého století. Ale pouze východiskem, ne striktním diktátem. Pouze volnou inspirací, ne svazujícím dogmatem.

Vzájemný vztah světla a tmy v prostoru a čase je fundamentem dobrého zátiší. Zasadit nehybné a mrtvé předměty do vhodně zvoleného prostoru tak, aby v novém kontextu získaly nový smysl, je podstatou věci.

Každý z tvůrců však jde k danému cíli svou vlastní cestou. Josef Sudek, který patří k opravdovým mistrům zátiší, sází na určitou poloskrytost a zamžené tajemství. Hraje si se stíny a mlžným oparem. Klade ty nejobyčejnější věci, jakou je třeba větvička jmelí, do závoje pološera. A ty se pak pozorovateli zjevují v naprosto svébytném mikrosvětě.

Právě běžné předměty kolem nás, jako je třeba pohovka s potrhanou látkou, vyprávějí tímto způsobem vlastní příběh. Fotografka Alena Kotzmannová tak povyšuje kompoziční banalitu na estetickou úroveň.

Václav Chochola navíc prostupuje obyčejnost zapomenutých věcí (věšák, klobouk, fragment židle) odleskem velkého světa za skleněnou bariérou. Dvojice čísel pak akcentuje celou kompozici a přidává k ní i rozměr magické numerologické symboliky.

Mýtus, že fotografické zátiší může smysluplně fungovat pouze v černobílých barvách, razantně boří Radek Brousil. Povýšil barvu na zásadní výrazový prostředek.

Postavil vedle sebe tři obrazy, na kterých se totožná kompozice proměňuje díky namodralému světlu. To se posouvá od téměř optimistické azurově modré až po depresivně potemnělou podzimní šedomodrou.

Jiří Thýn naopak zobrazuje desku stolu, na níž kdosi rozmístil kancelářské pomůcky, které každodenně používá. Světlo je v tomto případě konstantní, nic neskrývá. Naopak všechny fenomény vystrkuje na odiv a bezostyšně je prezentuje kolemjdoucím.

Kouzlo zátiší tedy vězí v tom, že zmrazený a zastavený čas přidržuje prchavost pádícího okamžiku v našem vědomí. A vytváří naprosto jinou dimenzi časoprostoru.