Tehdy se poprvé objevil třicátník spojující postavu Kafkova Josefa K., šerifů Divokého západu s nápaditým a důsledným úředníkem Polské republiky. Podobně jako v prvním díle uvozuje každou z kapitol mozaikou politického zpravodajství ze světa i ze Sandoměře, uvádějící čtenáře do dubna a května 2009. Opět spojuje současnost s dobou před rokem 1989.

V prvním románu se zájmem o bývalé tajné služby, nyní jde dál, až do roku 1947. Vybral si bolestnou historii návratu Židů po holocaustu do míst, kde dříve žili. A kde nebyli vítaní.

Je otázka, zda mají pravdu kritici pojetí detektivky typu Stiega Larssona, že spojování „čistého“ kriminálního případu s dávnější historií mající politický dosah je násilné. Spíše jsme svědky proměny detektivního žánru a zároveň pokusů autorů, kteří využívají postupy dobrodružné literatury k upoutání pozornosti, nejlépe nějakou záhadou. Důležité je poselství, které dokážou ve vědomí čtenáře vyvolat a zanechat.

Čtyřicátník Szacki byl převelen do prokuratury historického města Sandoměře. Jeho kulisu včetně mnoha ulic, uliček, kaváren a pivnic autor dobře využil. Nalezení nahé ženy připravené o život nejspíš dávnou břitvou sloužící ke „košer“ porážkám samozřejmě vyvolá nejtemnější duchy antisemitismu.

Miloszewski spojil několik motivů k vytvoření poutavého příběhu v podání plnokrevných postav nezapomínajících na sex ani lásku jako součást života. Možná se nechal příliš inspirovat poselstvím starého prokurátora, který předal Szackému zkušenost: „Všichni lžou.“ I on tedy dává čtenáři po troškách informace, aby udržel tajemství až do poslední stránky.

Zygmunt Miloszewski: Zrnko pravdy
Host, přeložila Tereza Pogodová, 399 stran, 329 Kč, e-kniha 189 Kč

Celkové hodnocení 80 %