Článek
Máte pocit, že jste titul Objev roku náležitě zužitkovali?
Růžička: Hledím na to ze dvou úhlů. Když přijmu svět hudebních cen a budu ho brát vážně, myslím si, že se nám podařilo naplnit potenciál, který ta cena skýtá. Současně si myslím, že když někdo něco objeví, neznamená to, že to tu předtím nebylo. V tomto směru se pro mě nezměnilo nic. I my se koneckonců snažíme v hudbě objevovat něco nového, skládat dobré písničky. Zisk cen není důvod, proč muziku děláme.
Jaká je vaše definice písničky?
Burian: Pro mě je to záznam stavu, ve kterém jsme se jako autoři v době skládání nacházeli a jenž je dán do formy předehra, sloka, refrén, sloka, refrén. Splňují to skoro všechny naše skladby.
Růžička: Já písničku vnímám jako úsečku, která na cestě z bodu A do bodu B nese nějaké sdělení. Obecně by měla mít smysluplný text, chytlavou melodii anebo náladu, kterou si posluchač zapamatuje.
Burian: Pracujeme s nápady, které máme, a když se nám líbí, vytvoříme z nich písničku. Vždy se navíc snažíme, aby měla hlubší sdělení. Nemáme v hudbě rádi povrchnost.
Jste nároční na obsah svých textů?
Burian: Pracujeme s nimi dvěma způsoby. Někdy z nás vypadnou a rodí se velmi rychle. V takových případech mám pocit, že o jejich obsahu nerozhodujeme my, ale někdo jiný. Řekněme vesmír. Druhá varianta je, že na nich tvrdě pracujeme a hledáme správná slova.
Jde vám to v angličtině, kterou se prezentujete, lépe než v mateřské češtině?
Burian: V angličtině na tom samozřejmě se slovní zásobou nejsme tak dobře jako v češtině. Umíme si ale pomoct, ať už ve slovníku, nebo komunikací s anglicky mluvícími přáteli. Nám ale na formě nezáleží tolik jako na obsahu.
Existuje nějaký text Republic of Two v češtině?
Růžička: Neexistuje. Jenom když jedeme na koncert nebo z něho, tak nás někdy v autě napadne legrační česká verze nějakého našeho textu. Jde spíš o překlad anebo znělost, která je podobná jako v angličtině. Jirka je vynikající bonmotér, takže z něho občas vypadne opravdu bizarní verš. Zůstává to ale jenom v autě.
I na vašem třetím albu se zdá, že hlavním znakem vašich skladeb je melancholická atmosféra. Souhlasíte?
Burian: Možná máte pravdu, ale při skládání se soustředíme na tvar písničky a teprve potom na to, jakou bude mít náladu. Kdyby to bylo obráceně, asi by v tom byl kalkul. Pokud jsou naše písně spíše neveselé a málo pozitivní, tak to rezonuje s tím, jací vnitřně ve skutečnosti jsme. Je to tak, jsme melancholická kapela, která ale není uplakaná, depresivní ani sebezničující. Spíš si myslím, že naše hudba je sebepovznášející až meditativní nebo romantická.
Která písnička z alba Silent Disco je nejupřímnější?
Burian: Možná Trust. Vznikla v okamžiku, kdy má žena a Mikolášova přítelkyně spolu šly trochu popít. Protože to jsou divoké holky, tak jsme si řekli, že na ně nebudeme čekat se založenýma rukama a napíšeme o tom písničku. Je velice upřímná.
Růžička: Všechny naše písně mají příběh. Ať už jde o fiktivní s tématem, které nás zajímá, anebo konkrétní.
Burian: O Me And My Regret jsme si naopak dlouho mysleli, že ji na desku nezařadíme. Postupem času jsem si ale začal uvědomovat, že je pro mě důležitá, a přikláněl jsem se k názoru, aby na desce byla. Dost nám pomohly i názory lidí v našem okolí, kteří také měli pocit, že by na desce být měla. V tomto rozhodovacím procesu měl poslední slovo Mikoláš, který ji dozdobil tak zajímavě, že jsme ji vydali. Chci tím říct, že pokud o některé písničce nejsme na sto procent přesvědčeni, tak ji na desku nezařadíme. Mohli bychom vydávat jenom singly, jak se to dnes dělá. Pro nás je ale důležité album jako celek, jeho nálada a příběh. Každá písnička je jeho součástí, proto je důležité, abychom jí věřili.