RECENZE: The Black Keys vyměnili osobitost za průměr

Bylo skvělé, semklo se v něm všechno dobré, co formace na předešlých šesti počinech rozvíjela, a bylo oceněno nejenom Grammy, ale i dalšími prestižními cenami. Zdálo se, že kapela má našlápnuto do hvězdných časů.

Nové album Turn Blue to ale nepotvrdilo. Ba co víc, odklonem od stylu, kterým dvojice s počinem El Camino nadchla hudební svět, přichází téměř až demonstrativní pohasnutí její záře.

Je otázka, co formaci vedlo k tomu, aby se od blues rocku a syrových přiznávek zvuku sedmdesátých let přiklonila k psychedelickému popu. To je totiž styl, který ji na nové desce poněkud překvapivě definuje. Není to žádný průšvih - vývoj kapel je přirozený a kolekce Turn Blue je v zásadě sympatická. Ztratila ale drajv minulé desky, což je ztráta velká.

Osmé album kapely odhaluje širší spektrum jejího umu i vkusu. Jeho producentem je Danger Mouse, který dělal všechno proto, aby zachoval styl retro a současně dal písničkám modernější tvar. Takový kompromis ale nezní přesvědčivě.

Auerbach a Carney se na desce v některých písních blíží až k popovému mainstreamu. Jejich skladby jsou elegantní, nicméně příliš konzervativní. Je to zvukově uhlazená deska, která nemá vnitřní pnutí. K melodiím je třeba se proposlouchat, nadto nová zvuková podoba vzala dvojici osobitost.

Ano, nové písničky jsou nevtíravé. Na tuhle kapelu je to ale málo.