RECENZE: Když si to rozházet, tak s každým

A tak v nedělní premiéře sirotků z Divadla pod Palmovkou, které se stále ještě nezmátořilo z poslední ničivé povodně, a proto se uskutečnila v La Fabrice, zářili mistři prezidentské kampaně, a hlavně lídři nových parlamentních stran, dokonce vedle té abstraktní Zvyklosti i celá partaj ANO. A samozřejmě Okamura. A dokonce i neustále omráčený a kvalitu nabízeného tovaru obdivující Horst Fuchs z Teleshoppingu.

Přitvrdili autoři druhého dílu. Jejich karikatury a tresť vybraných politických i lidských činů českých nebo ruských lídrů jsou brilantními analytickými zkratkami, jedovatostí překonávajícími dokonce i mistry komentátory Hanáka, Kellera či Mitrofanova.

Od Schwarzenbergova volebního billboardu „Když se kecají blbosti, tak spím” až po závěrečnou hyperbolu, v níž prezidenti už nejsou, je Miloš Ubu II aktuálním naplňováním sebevražednými úmysly poháněných sarkastů vyznávajících posvátné heslo Osvobozeného divadla a Semaforu: Když si to rozházet, tak s každým!

Při pointě ovšem mrazí. Svět napříště řídí Úřad Nejvyššího Putina a všichni pod vládcem světa se mění v liliputiny. Je jim napříště svoleno obnovit třeba futurologický kroužek na Jarově… I ten Mrázek zůstal v kauze Krakatice nerehabilitován.

Naprázdno z oné vize vyjde i podpůrná družina Miloše Ubu. Jiřina, Hůlka ani Ringo Čech do politiky už nevstoupí a národními umělci se nestanou – a že posledně jmenovaný si aspoň ten vysněný titul svými laními studánkami ve tvaru kosočtverce opravdu chtěl vysloužit.

První díl Miloše Ubu, jak je známo, znesvětil posvátnou půdu foyer Nové scény Národního divadla. Bojovníky proti palmováckému politickému kabaretu se stali zejména Čechové, kteří inscenaci neviděli. Filipa jim nezbystřilo ani šňupání Havlova popela z ukradené urny.

Proti části druhé se zajisté zvedne odpor ještě sofistikovanější. Část premiérového publika věkem nápadně připomínala členskou základnu strany práv občanů. To zase bude po českých hospodách mela, jak připomněl závěrečný scénografický Ladův obrázek.