Hlavní obsah

RECENZE: Luttererova krása se choulí i na posledním dvorku

Právo, Jan Šída

Fotograf Ivan Lutterer (1954–2001) byl poutníkem i osamělým pozorovatelem a hledal krásu tam, kde by o ni běžný člověk ani okem nezavadil. Retrospektivní výstava, kterou připravilo pražské Uměleckoprůmyslové museum, ho však ukazuje také jako pozorného glosátora lidských příběhů i užaslého obdivovatele panoramat české krajiny.

Foto: katalog výstavy

Fotograf Ivan Lutterer hledá krásu v zapadlých zákoutích. (Praha, Michle, u Tonaku, 2. 11. 1991)

Článek

Nejsilněji působí jeho „sudkovské“ vhledy do opuštěných zákoutí zaniklých městských periferií. Stejně jako obdivujeme prastaré rytiny, které zobrazují egyptské pyramidy či mytická aztécká města, tak podobným způsobem můžeme sledovat černobílá zastaveníčka fotografa, který procházel městem a viděl nádheru v každodenní opotřebovanosti věcí, v jejich polozapomenutosti a pošmourné syrovosti.

Kdo by hledal něco estetického v rezavém zábradlí s výhledem na kouřící komíny? Kdo by se opovážil vyzdvihovat krásu polorozbořených bud u Vltavy s temnou siluetou industriální konstrukce mostu? Kdo je ochoten vidět nádheru v pavlačovém domu s papalášským bourákem na dvorku? Nikdo z obyčejných lidí. Pouze fotograf Ivan Lutterer, který tyto jemné estetické nuance vypichuje tak, abychom si jich všimli.

Foto: katalog výstavy

Praha, Císařská louka, 1976

Je zvláštní, že většina městských témat, stejně jako panoramatických pohledů do krajiny, nepotřebuje lidský faktor. Člověk v nich má jen nepřímé zastoupení. Zapomenutá hračka, polopotopená loďka nebo visící prádlo odkazují k člověku a jeho životnímu prostoru.

Foto: katalog výstavy

Noc - Silvestr 1.1. 1981

Člověk je však u Lutterera naplno dešifrován v projektu Český člověk, na kterém se podílel jako spoluautor. Sociologické obrazové studie českého typu člověka pokračují i u jeho série Silvestr. V tomto případě přidal Lutterer i osobitý humor. Ojíněné figurky občanů potácejících se nočním městem nebo ležící postavičky komicky zkarikované vlastní nemohoucností rámují silvestrovské veselí opravdu zemitě. A běžící bílý pes přes přechod celou scenérii bujného slavení už jen úsměvně akcentuje.

Ivan Lutterer je tvůrcem, který umí portrétovat nejen lidské bytosti, ale také neživé předměty. Jeho fotografie nejsou klasické momentky, ale skutečné pohledy do duše věcí. Jako by se se zatajeným dechem pozastavil nad tím, že i nehmotná skutečnost může být oduševnělá. A návštěvník výstavy se také se zatajeným dechem pozastaví nad tím, že mu mezi prsty protéká každý den tolik krás světa.

Ivan Lutterer: Nenápadné souvislosti
Uměleckoprůmyslové museum, Praha, do 15. června

Celkové hodnocení 80 %

Reklama

Výběr článků

Načítám