Hlavní obsah

RECENZE: Svátek hudby v Baletu Národního divadla

Právo, Marcela Benoniová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Česká baletní symfonie II je další premiérou baletního souboru pražského Národního divadla (ND), která se v návaznosti na předchozí titul této řady věnuje českým autorům, tentokrát vybíraným speciálně k letošnímu Roku české hudby.

Foto: Pavel Hejný

Marek Kašparovský a soubor Baletu ND ve skladbě Guru

Článek

Prvním dílem je Polní mše Bohuslava Martinů v slavné choreografické verzi Jiřího Kyliána. Martinů napsal toto nádherné dílo v roce 1939 na texty Jiřího Muchy jako reakci na Mnichov a posléze obsazení republiky německou armádou. Kylián je nastudoval v roce 1980 v Haagu, kde již delší čas pobýval v emigraci a jeho návrat domů byl v nedohlednu.

Stesk a vnitřní bolest vytvořily motivaci pro silné emoční zážitky a síla interpretace díla byla ohromující. Bohužel v pražské obnovené premiéře se tak neděje. Kyliánova choreografie pracuje s kompaktní skupinou mužů – vojáků, kteří musí působit jako jedno tělo, aby tím víc zajiskřila jednotlivá sóla jako monology plné žalu. Technická nejistota i nejednotnost provedení po tolika týdnech práce a zkoušení je pro naši první scénu nepochopitelná a neodpustitelná!

Sólista baletu Viktor Konvalinka se v České baletní symfonii II prezentoval jako choreograf skladbou Guru současného skladatele Jana Jiráska. Kompozice pro orchestr a sbor zpracovává několik sakrálních textů v češtině, sanskrtu a latině. Operní sbor ND je zpívá přímo na scéně, vtažený do jednotlivých situací, jejichž význam si divák odvíjí především díky srozumitelné choreografii, protože textům nerozumí. Konvalinka rozehrává zajímavě prostor: do hry bere židle – stoličky a šikovně s nimi spoluvytváří a dělí scénické obrazy. Biblická podobenství o zrození člověka a jeho postavení vůči davu jsou patrná a čitelná.

Vrcholem večera bylo Dvořákovo Stabat mater. Zuskova expresivní kompozice pro samé ženy je plna žalu a bolesti, podobně jako Jiří Kylián silnou emocí dobývá a sytí jí prostor. Umístění zpěváků do lóží v přízemí a na prvním balkóně umocňuje dojem z Dvořákovy geniální hudby, jež působí chvílemi daleko více než taneční obraz na scéně.

Česká baletní symfonie II, balet, orchestr a sólisté a sbor Opery Národního divadla, dirigent David Švec, sbormistr Martin Buchta, choreografie Jiří Kylián, Viktor Konvalinka, Petr Zuska, scéna: Jan Dušek, kostýmy: Petra Lebdušková, umělecké svícení: Kees Tjebes, Daniel Tesař, Pavel Kremlik a Petr Zuska. Premiéra 17. a 18. 4. 2014, Národní divadlo Praha.

Celkové hodnocení 80 %

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám