Hlavní obsah

Jitka Šuranská: Anděla se mnou slavila celá ves

Právo, Tomáš S. Polívka

Zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská přistupuje k moravské lidové hudbě současně a neotřele. Nebojí se hrátek s elektronikou ani upřímně živelného podání. Za loňské album Nězachoď slunečko letos právem získala Anděla v kategorii World music žánrových cen APH.

Foto: Tomáš S. Polívka

Na koncertech si Jitka Šuranská vystačí sama, na desku pozvala kupu hostů.

Článek

Co vám přinese nový Anděl, se teprve uvidí, ale můžete zavzpomínat na první ocenění v žánrových cenách za album Písňobraní (2005) dua Plocek & Šuranská?

Ocenění, zvláště od odborníků, každého muzikanta potěší. Jednoznačně přináší i reklamu. Těsně poté, co jsme cenu dostali, se mírně zvedla vlna zájmu o naše vystoupení. Pak zase opadla, ovšem především proto, že jsme neměli ambice s reklamou pracovat a hrát víc. Naše duo Hudecká úderka s Jiřím Plockem byla spíše příležitostná, velice pohodová sestava pro radost.

V hudbě využíváte elektroniku, umožňující při sólových koncertech vrstvit zvukové smyčky. Nevyčítají vám puristé, že se to k folklóru nehodí?

V poslední době se to stává už jen zřídka. Většinou se však setkávám s pozitivním přístupem, dokonce i u tradicionalistů z našeho kraje. Když už mi někdo něco vyčte, tak nikoli proto, že by považoval využívání loopstation v lidových písních za svatokrádež. Spíš jde o amatéra, který sám hraje doma v hospodě a má pocit, že mi musí sdělit, jak to dělám špatně. Ale to se asi stává každému muzikantovi, který vystoupí z řady a jde s kůží na trh.

Vždy jste říkala, jak je pro vás důležitý kontakt s Moravou, ale nedávno jste se přestěhovala do Prahy. Nemáte strach, že se vaše kořeny potrhají?

Už jsem zase zpátky na Moravě. Pokus nevyšel, v Praze jsem bydlela jen čtyři měsíce. A zvláště po večírku na oslavu Anděla v mé vesnici, v Kudlovicích, kam přišla má první kapela, ženský sbor, mužský sbor, místní country skupina, zkrátka skoro celá dědina, jsem si uvědomila, jak moc je pro mě domov důležitý.

Hrála jste v Cimbálové muzice Stanislava Gabriela či ve skupině Docuku, ale kapely jste opustila ve prospěch sólové tvorby. Považujete se za individualistku?

Považuji se za individualistku v tom, jak pojímám lidové písně. Do toho si nechám mluvit málokým, a když už, pečlivě si vybírám, kdo to bude. Ovšem sdílení hudby s jinými muzikanty je věc, kterou nelze nahradit ničím, žádnou elektronikou.

Proto mám na desce spoustu hostů a ráda se setkávám s nejrůznějšími sestavami i na pódiu. Nedávno jsem si s chutí zahrála například právě s muzikou Stanislava Gabriela. S Lucií Redlovou a Beatou Bocek jsme vytvořily příležitostné trio MDŽ. Občas si zahrajeme i s Jirkou Plockem.

Reklama

Výběr článků

Načítám