RECENZE: Slávek Klecandr oslovuje především podobně naladěné duše

Devatenáct skladeb zahraných živě po kostelích a dalších koncertních prostorách na nejrůznějších místech republiky drží pevně pohromadě zejména z hlediska myšlenkové náplně. Spojuje je ale také způsob Klecandrova přednesu a hudebního doprovodu. V něm má svůj prostor vliv blues, ale objevují se také šansonové prvky, křehčí folkové balady i rychlejší kusy zahrané na španělku s téměř rockovým drivem.

Ať už se ale jedná o písně, které mohou posluchači znát z repertoáru Slávkovy domovské kapely (například Jako Jonáš, Sníh, Trosečníci nebo některé z Žalmů), či o písně „odjinud“, jsou prostoupeny jeho vztahem k Bohu a víře. Vše je ale podáváno poměrně civilně, bez přehnaného patosu.

„A kdyby se objevila nějaká hláška, tak biblický songy jsme nezpívali…,“ říkali v legendami opředeném díle Třiceti případů majora Zemana nazvaném Mimikry členové stejnojmenné kapely po svém koncertě. Slávek Klecandr by to o svých písničkách zřejmě říci nemohl.

Jeden z inspiračních zdrojů je totiž naprosto zřejmý. Vždyť v několika případech se jedná přímo o zhudebněné texty žalmů z Bible. A závěr desky obstarává text modlitby Otče náš. Dá se říci, že Slávek Klecandr je reprezentantem poměrně specifického žánru. Křesťanská či nakonec jakýmkoliv náboženstvím ovlivněná folková nebo rocková hudba se u nás pohybuje většinou spíše v rovině muziky pro určité relativně uzavřené skupiny lidí (ať již jakkoliv početné). Je jisté, že Klecandr svým albem nepochybně osloví především podobně naladěné duše. Ty, pro něž nejsou interpretované myšlenky a podobenství něčím, co mohou uchopit jenom obtížně.

Slávek je zpěvák se zajímavě zabarveným hlasem i velice solidní muzikant (to dokazuje zejména ve výtečné instrumentálce Hon) a z nahrávky je jasně patrné i to, že ho živé hraní baví. Jenom… To, čím je jeho tvorba specifická a odlišuje jej od interpretů s obdobným hudebním projevem, ho do jisté míry také limituje. Posluchače, jimž není blízká ústřední myšlenka alba, patrně neosloví. Na druhé straně ale – bude to někomu vadit?