Článek
V roce 2006 jste se dostal do finále soutěže American Idol a skončil tam čtvrtý. Ještě v tom roce jste s kapelou vydal první album. Je obvyklé, že se v Americe úspěšným účastníkům televizních soutěží daří hned uspět v profesionálním světě?
Všem se to nepovede. Myslím, že jen třeba třem nebo čtyřem lidem z každého ročníku se podaří vybudovat si a udržet hudební kariéru a natáčet alba. Nevím přesně, na čem to záleží. Na soutěž se dívá velké množství lidí, kteří i hlasují, takže potenciál má obrovský. Záleží to asi čistě na tom, co děláte po skončení soutěže.
Letos jste se v soutěži objevil jako mentor soutěžících. Co jste jim radil?
Snažil jsem se vymyslet, jak vylepšit jejich vystupování. Jsou všichni nervózní, přestože jde o hru. Najednou na ně koukají statisíce lidí a oni předtím vystupovali nanejvýš třeba v baru, pokud vůbec někde. Pro hodně z nich je to vůbec první pobyt na jevišti, takže je to pro ně hodně těžký úkol.
Vy jste se věnoval muzice už před soutěží. Co dalšího jste dělal?
Dělal jsem nejrůznější práce v obchodech a podobně. Spojovalo je to, že jsem je nesnášel. O víkendu jsem se ale snažil koncertovat. Vždycky jsem se chtěl věnovat hudbě profesionálně.
Už první album skupiny Daughtry z roku 2006 mělo úspěch v hitparádách i u posluchačů. V čem se změnily životy členů kapely po jeho vydání?
Mohli jsme zaplatit účty a já už nemusel chodit do těch pitomých prací. Splnil se mi sen, mohl jsem konečně dělat naplno to, co mě baví, a dostával jsem za to zaplaceno. To byla velká změna.
Skupina od té doby získala spoustu cen. Co pro vás znamenají?
Je vždy hezké být oceněn za to, co děláte. Obzvlášť mě těší, když si nás váží kolegové z hudebního průmyslu. Když cenu nedostanete, neznamená to, že jste prohráli, ale když ji získáte, je to milé.
Měli jste čtyři nominace na Grammy, ale žádnou jste nedotáhli k vítězství. Toužíte po zisku Grammy?
Jistě. Ale neskočíme z útesu, když se to nepovede.
Vaše písnička Home byla hrána na konci finále anglického fotbalového poháru v roce 2008, když Tottenham porazil Chelsea. Jste fotbaloví fanoušci?
Osobně preferuji americký fotbal. Ale pokaždé, když někdo použije naši píseň, ať už při sportovním utkání nebo jakkoliv jinak, udělá nám to radost.
Například když jsme hráli na počest amerických vojáků a naše písnička zněla, když se některé posádky vracely domů. Bylo to velmi emocionální. Je krásné vidět, že naše hudba pro některé lidi hodně znamená. Na to jsme jako autoři písniček docela hrdí.
Vaše fanynka vás prostřednictvím Facebooku požádala, abyste na koncertě v Praze zahrál písničku Tennessee Line, protože ji měla jako svatební. Vyhovíte jí?
Nestíhám všechny zprávy číst a reagovat na ně. Mám na sociálních sítích čtyři milióny fanoušků, není to reálné.
Co se týká té písničky, už asi dva nebo tři roky ji nehrajeme, nemáme ji v současné době v setlistu. Ale kdoví, stát se může cokoli.