Článek
Organizátoři rozdělili výstavu na určité historické etapy a nezapomněli ani na doprovodné vysvětlující texty. Návštěvník tak prochází částmi, které jsou zaměřeny na obě světové války, revoluční ideologickou tvorbu v Rusku, etapu studené války, pád komunistického impéria i postmoderní výtvarnou agitaci.
Plakát z druhé světové války ukazující společný boj čtyř mocností proti fašismu.
Kurátorovi je také třeba přičíst k dobru fakt, že bojovné plakáty znepřátelených stran postavil vedle sebe. A tak najednou vynikne fakt, že vizuální propaganda jde vždycky stejnou cestou. Když tak najednou stojíme před obřími plakáty Hitlera a Stalina, napadne nás, v čem je vlastně rozdíl? Stejná triumfální gesta, stejně arogantní mimika a téměř stejná hesla.
Stejná hesla i stejné symboly. Buď zvolil výtvarník agresivní symboliku s vojákem, který drtí či bodá nepřítele. Anebo naopak vybral motiv ženy jako zosobnění vlasti, dítěte jako symbolu domova či zobrazování nepřítele jako gangstera, který touží vyplenit naší kvetoucí zemi. Směs strachu a vlastenectví jsou opěrnými body propagandistických plakátů napříč ideologiemi a státy.
Mezi oběma diktátory není vlastně žádný velký rozdí.
Poněkud jiný ideový i umělecký rozměr mají plakáty současné moderní doby. Protože už svět nestojí na jasném dualismu typu MY versus ONI, respektive obě kategorie se často mění, jsou nástroje politické propagandy mnohem nápaditější a výtvarně vynalézavější.
Nechybí ani černý humor nebo ironická nadsázka. Často shazující i vlastní postoje a hodnoty. Například výtvarník plakátu, který se tematicky vztahuje k válce v bývalé Jugoslávii, použil originál k filmu Jurský park. Autor však změnil nápis na Sarajevo park.
Výraznou symboliku má v sobě výzdoba zdi podél schodiště do prvního patra. Člověk stoupá krok za krokem nahoru a dívá se na plakáty, vztahující se k naší současné politické scéně. Defilé dávno rozložených politických mrtvol i politických stran. Někdo je výš a někdo níž. Všeho ale do času.
Che Guevara revolucionář a terorista vypadá na tomto plakátě spíše démonicky.
Na jednom z vystavovaných plakátů se skví nápis – idea nemůže být zničena. Po návštěvě výstavy nás spíše napadane heslo – ideologie se nedá zničit. Jako memento pak působí nastříkaný nápis Wash Your Dirty Money With My Art na vnější zdi galerie a pod portrétem anglické královny. Udělal to zřejmě kolemjdoucí anonymní street artový umělec. A nechtěně tak výstavu politické propagandy akcentoval.
| Plakát v souboji ideologií 1914 – 2014 |
|---|
| Centrum současného umění DOX, Praha, do 19. května |