Článek
Čínská dělnice brutálně odíraná svými vychytralými mafiánskými krajany pracuje bez nadšení a bez perspektivy v Itálii. Jejím jediným snem zůstává příjezd malého syna z Číny. Mafiáni ji náhle „převelí“ do zaplivané přístavní kavárničky, kam chodí i starý rybář Bepi, a mezi zdánlivě velmi rozdílnými lidmi, kteří si sotva rozumí pár slov, se postupně rozvíjí přátelství.
Starý opuštěný rybář vnímá Číňanku spíše jako dceru. Shun Li je z toho trochu zmatená. Herečka Tao Zhao působí velmi zdrženlivě, nejistě, zranitelně. Její snaha domluvit se s Italy přináší i náznaky jemně humorné.
Křivda vede k tragédii
Jestliže Italové vnímají jejich přátelství jako podivné, čínský mafiánský zaměstnavatel pak záhadný vztah přímo zakazuje. Prý se šíří pomluvy a vůbec...
Do melancholického filmu skvěle zapadá křehká Tao Zhao i poněkud drsnější, životem ošlehaný představitel rybáře (Rade Šerbedžija), v němž se ukrývá velký dobrák. Když mu Shun Li sdělí, že jí zakázali se s ním stýkat, nese to jako křivdu. Hned lze vytušit, že se blíží tragédie.
Serge k budování atmosféry šikovně používá prostředí mlhavého přístavu, mokrých ulic a divných rybářských domečků plujících po moři. Jde o film spíše minimalistický, nelze mu vyčítat přehnané citové vydírání diváka. Nahození tématu věčné lidské hlouposti, maloměšťáctví a nenávisti k těm „jiným“ působí docela přirozeně a výsledkem je jeden z těch pomalých, ale ve výsledku vůbec ne nudných festivalových filmů.