Hlavní obsah

Nasycen: Muzika by měla být vozíkem pro příběhy

Právo, Jaroslav Špulák

Počátky pražské poprockové skupiny Nasycen sahají do roku 1987. Na tehdejší klubové scéně na sebe upozornila výraznými melodickými písněmi s pozoruhodnými texty a v roce 1990 vydala debutové album Provazochodci. Záhy se ale rozpadla a mlčela až do roku 2011. Po dvaceti letech se vrátila ve čtyřčlenné sestavě, v jejímž čele stojí zpěvák, klávesista, skladatel a textař Raven. Na konci loňského roku vydala druhé album nazvané Nasycen. Na otázky odpověděl Raven.

Foto: archív kapely

Nasycen, zleva Zdeněk Divoký (kytara), Pavel Ivanovský (bicí), Raven (zpěv, klávesy) a Ilja Kučera ml. (baskytara)

Článek

Co vás vedlo k tomu, že jste se po dvaceti letech vrátili?

Poctivě řečeno, za tím určitě stála i trocha sentimentu, to nelze pominout. Hlavní důvod to ale nebyl. Po vydání prvního alba se každý vydal jiným směrem a u muziky jsem v podstatě zůstal jenom já, po celé ty roky jsem nahrával alba a koncertoval. Kluci poctivě chodili na křty mých desek, kde jsme si vždycky dali panáka a bavili se o tom, že by stálo za to si ještě někdy zahrát.

Dvacet let jsme o tom jen tlachali. V roce 2011 jsme se ale navážno sešli a domluvili se, že si nechceme pouze zahrát pro radost, ale pokud spolu budeme schopni vydržet, začneme pracovat stejným způsobem jako na konci osmdesátých let. Znamenalo to, že budeme psát nový repertoár a snažit se, aby kapela nabrala co nejlepší směr.

Foto: Právo - Jan Šída

Ilja Kučera ze skupiny Nasycen.

Vstoupili jste ale do úplně jiné doby…

U hudebního cirkusu jsem celá ta léta nepřetržitě, neustále nosím kůži na trh, a to s velmi smíšenými a střídavými úspěchy. Díky tomu to pro mě osobně až tak velké riziko nebylo. Na realitu doby jsme ale samozřejmě narazili. Zahrát si například v klubech není problém, zahrát si ale tak, aby to dávalo smysl a sešli se lidi, už tak jednoduché není. Všichni jsme však věděli, do čeho jdeme, protože se kolem hudby neustále pohybujeme. Pozitivní na tom zase například je, že jsme už pro svou práci plnohodnotně vybaveni.

Na nové album jste zařadili dvě skladby z osmdesátých let: Sítě a Být slepý. Proč?

Sítě je písnička, která na první desce nebyla. Je z raného repertoáru, z doby, kdy jsme ještě byli spíš folkrocková kapela. Je to takový pražský folklór, napsal jsem ji v době, kdy mi bylo nějakých dvacet let. Když jsme Nasycen obnovili, nazkoušeli jsme ji v novém kabátě a ona se takříkajíc rozzářila. Navíc funguje i při živém hraní a lidé si o ni říkají. Protože začala žít novým životem, zařadili jsme ji na desku.

Být slepý je písnička, která byla asi naším největším hitem v prvním období. Její text už mě dnes moc netěší, představuju si to všechno trochu jinak. Stejně je v ní ale něco, co nás stále baví a táhne. Dohodli jsme se, že jejím novým natočením postavíme jakýsi most mezi první a druhou deskou. Po nahrávání jsme se slavnostně zařekli, že už ji nikdy nebudeme točit znovu. Měla už řadu podob.

Foto: Právo - Jan Šída

Raven (zpěv,klávesy)má výrazně emotivní projev.

Jaká písnička je charakteristická pro novou desku a etapu existence kapely?

Kdybychom si na nahrávání desky najali zkušeného producenta, asi by v tom měl jasno. My v tom ale jasno nemáme. Přestože album snad působí jednotně, písničky na něm jsou různorodé. Osobně mám například silný vztah ke skladbě Robot. Je to zhudebněná báseň mého dědečka, hornického básníka Fráni Kučery, a v použití hudebních výrazových prostředků je to jakási směs Genesis a starých The Doors.

Mají Nasycen ve své tvorbě nějaké dlouhodobé zásady?

Vždycky jsme se snažili o to, aby naše píseň nesla jasný obsah. Chceme, aby všechno, co děláme, dávalo smysl, ať už je to v aranžích, textech, nebo jevištním provedení. Když použiju otřepaný příměr, jde nám o to, aby naše muzika byla vozíkem pro příběhy.

Reklama

Výběr článků

Načítám