Hlavní obsah

Viktor Ekrt o skupině HM... a novém albu: Svou funkci vnímáme didakticky

Právo, Jaroslav Špulák

O svém názvu pražská skupina Hm... tvrdí, že je nepovedený. Vymyslela ho prý na jejím prvním koncertě čtrnáctiletá fanynka. Loni na podzim s ním ale vydala už páté album Lovu zdar. Povětšinou na něm opět zhudebnila básně výrazných autorů, jakými jsou Jaroslav Seifert, František Halas, Bohuslav Reynek, Josef Kainar či Ludvík Kundera.

Foto: Supraphon – Lukáš Kadeřábek

Hm..., zleva Viktor Ekrt (zpěv, housle, baskytara, piano), Tomáš Rejholec (bicí, perkuse, zpěv), Marek Doubrava (zpěv, kytara, piano) a Filip Nebřenský (zpěv, baskytara, flétny, saxofon)

Článek

Hm... zatím není skupina masově známá. Jakou filozofii má?

Když se ptáte takhle přímo, napadá mě, že svou funkci vědomě vnímáme didakticky. Základem naší tvorby je objevovat básničky, zhudebnit je a přinášet lidem. U mnohých máme pocit, že byly zapomenuté, a jsme přesvědčeni, že tím, že je zhudebníme, znovu ožijí. To je jeden z paprsků, z nichž se skládá naše tvorba.

Lze to chápat tak, že Hm... vznikli kvůli objevování zapadlých básniček?

To zase ne. Vznikli z potřeby hrát po svém. Bylo to v polovině devadesátých let a bylo nám sedmnáct. Začali jsme s Markem Doubravou ve dvou a neuměli jsme napsat text. Vlastně jsme si na ně spíš netroufali, a tak jsme je hledali v učebnicích. Marek tenkrát chodil na gymnázium a měl paní učitelku, která na něho měla velký pedagogický vliv. Na našem prvním albu je například písnička Kdo vám zcuchal tmavé vlasy, která nebyla z učebnice, ale ze školního sešitu, ve kterém ji měl Marek opsanou. Abych to shrnul: neměli jsme dostatek sebedůvěry psát texty, proto jsme je začali hledat jinde.

Jak to bylo s vaší hudební sebedůvěrou?

Té jsme měli trochu víc.

Měli jste později vůbec chuť psát vlastní texty?

Snažili jsme se o to, protože ve chvíli, kdy je i text původní, je písnička celá vaše. Jakmile jsme ale skladby s našimi texty postavili vedle písní se zhudebněnými básničkami, tak se tam moc dobře nevyjímaly.

Neobstály, dokonce bych řekl, že byly poměrně trapné. Postupem času se ukázalo, že jediný, kdo dokáže napsat konkurenceschopný původní text, je Marek Doubrava. Na nové desce má tři své texty.

Předsevzali jste si před vydáním nového alba, že se jako kapela v nějakém ohledu změníte či posunete?

Posun na desce vyšel přirozeně z toho, jaké básničky jsme vybrali. Řekl bych, že album je vážnější a pro mě hlubší. Rezonuje s tím, co teď prožívám. Více než u předchozích alb cítím napojení na básně, které jsme zhudebnili. Možná je to i věkem, všichni v kapele se pomalu blížíme čtyřicítce a já se dostávám do období, kdy mě více oslovují smutnější a přemýšlivější vrstvy básní. Například titulní písnička Lovu zdar přímo odkazuje k hledání a bloudění. V Myčce je zase píseň o tom, jak hledáte sebe sama poté, kdy vás někdo podvede. Tato témata se na našich minulých deskách neobjevovala.

Změní se to a budete zase veselejší?

Ono to možná vyznívá dost pesimisticky, ale musím říct, že Lovu zdar je hodně optimistický pozdrav. V kapele tu desku vnímáme hodně pozitivně. Dílem je to i proto, že fungujeme jako terapeutická skupina. Všechny starosti svých životů v kapele rozpustíme. Deska Lovu zdar je z mého pohledu vlastně euforií nad tím, že jsme měli to štěstí a mohli jsme si svá trápení předat, nabít se a mít energii na další práci. Myslím si, že v přiznání si skutečnosti, že existují i smutnější vrstvy života, je velký optimismus.

Hovoříte v kapele o svých nesnázích, anebo se vše odehrává pouze na bázi tvůrčí?

Bavíme se o nich, nejčastěji na cestách. Když jedeme po dálnici na koncert, je to ten nejlepší prostor pro sdílení nářků i radostí. Je to, jako když společně zajdeme na pivo.

Zhudebňujete básničky velkých básníků. Jste na to hrdí?

Nerad bych, aby to znělo sebevědomě, ale do jisté míry se cítíme být výjimeční. Jsou kapely, které také zhudebňují básně. Není jich ale tolik a už vůbec není mnoho těch, které by to dělaly programově. Vědomí určité výjimečnosti nám dává jistotu, že naše tvorba někoho osloví.

Natočíte v budoucnu album, na kterém budou pouze vaše původní texty?

Pomalým tempem se mění poměr mezi původními texty a básněmi, takže si myslím, že by se to mohlo za nějakých čtyřicet let podařit. V dohledné době to ale určitě nebude.

Reklama

Výběr článků

Načítám