Článek
Mortazáví byl typické zázračné dítě, už od šesti cvičil na buben tonbak a v devíti letech už znal vše, co se od svého učitele mohl dozvědět. O rok později získal na hudební soutěži v Teheránu první cenu. Když mu bylo 22 let, odcestoval do Německa a na festivalu v Rudolstadtu získal cenu Ruth udílenou novým talentům.
Etnomuzikolog Enric Ille z univerzity v německém Halle vysvětluje: „Mortazáví vyčerpal všechny tradiční metody, do blány ťuká nehty, používá prsty jednotlivě i všechny najednou, dlaň, bříška palců, stejně jako klouby. Bubnu se dotýká uprostřed blány, kde vznikají hluboké tóny, na okraji, kde jsou tóny vysoké, bubnuje na dřevěné tělo nástroje. A další zvukový rejstřík ovládá tím, jak mění rychlost.”