RECENZE: Bakkerův sociální román boduje

Pravda, od napsání v roce 2002 trvalo čtyři roky, než našel nakladatele. Přesto nezahálel. Absolvent nederlandistiky se specializací na historickou jazykovědu na Amsterodamské univerzitě, který se živil jako překladatel titulků nebo bruslařský instruktor, dokonce aktivní závodník, se vyučil zahradníkem. I to svědčí o jeho zarputilosti. A víře ve své dílo.

Jde vlastně o komorní příběh blízký sociálnímu románu, kdy se stárnoucí Helmer, dvojče s bratrem Henkem, který zahynul při autonehodě, rozhodne na rodinné farmě přestěhovat stárnoucího a už nepohyblivého otce do horního pokoje a sám si zařídit „spodek“ farmy po svém. Odtud i obrazný název prózy, vážící se k otci, s nímž si nikdy moc nerozuměl a jemuž věnuje už jen nejnutnější pomoc. Konečně se může projevit tak, jak vždy chtěl.

Děj autor umístil do polderů ve Waterlandu, což je kraj hraničící na severu s Amsterodamem. Práce na poli i ve stájích tam vychovává svérázné osobnosti. Taková je i Ada, která se svými dvěma dospívajícími syny, k nijak velké libosti manžela, Helmera sousedsky navštěvuje. Ten se ve vzpomínkách postupně vrací do dětství, připomíná si matku, udřenou k smrti, i bratrovu snoubenku Riet. Ta se po desetiletích ozve se žádostí o pomoc s Henkovým synem, o němž nikdo neměl tušení. Helmerův stereotypní život obětovaný rodinné farmě se sráží se svobodomyslným mládím, pro něž každodenní dřina nepředstavuje samozřejmou povinnost.

Pro českou prózu jde o pozoruhodné srovnání. Příběh téměř zmařeného života, s mnoha nedořečenými tajemstvími, zaujal nejen nizozemské čtenáře. Tam během čtyř let vyšel ve dvaceti vydáních a dosáhl více než stotisícového nákladu. Oslovil opakovaně i anglické, německé a francouzské čtenáře, celkově vyšel už ve více než dvaceti jazycích.

V roce 2009 byla v Nizozemsku uvedena jeho dramatizace, filmovou verzi natočila režisérka Nanouk Leopoldová v hlavní roli s významným nizozemským hercem Jeroenem Willemsem. Největšího ocenění se však Bakker dočkal v roce 2010, kdy kniha získala cenu IMPAC Dublin, udělovanou od roku 1996 irským městem a firmou IMPAC próze vydané v angličtině, kterou navrhují knihovny z celého světa.

Čtvrtinu z částky 100 tisíc euro získal překladatel David Colmer. Také německý překladatel románu Andreas Ecke byl vyznamenán německou překladatelskou cenou Else Otten Preis. Ve francouzské verzi knihu ocenili knihkupci i čtenáři, také katalánský překlad získal knihkupeckou cenu. Obraz lidí práce, která formuje jejich život, a nejen soukromých prožitků samotného autora, tak zjevně oslovuje širší svět, než by se nám mohlo v naší kotlině zdát.