RECENZE: Veliké bourání, citlivě oživený portrét TGM

Režisér Robert Sedláček a spisovatel faktu Pavel Kosatík, jenž se zabývá moderními českými dějinami, z nich vybrali významné události, které se odehrály v letech 1918 až 1992, a soustředí se na jejich hlavní aktéry. Z devítidílného cyklu letos uvidíme větší část, zbývající čtyři v roce 2014.

Úvodní film Veliké bourání se věnuje zakladatelské osobnosti našeho novodobého státu: vědci a politikovi Tomáši G. Masarykovi. Sleduje jeho činnost v exilu za první světové války, kdy vytrvalým jednáním s významnými postavami evropských velmocí zásadně přispěl k poválečnému rozpadu Rakousko-Uherska a k oficiálnímu uznání nově vzniklého Československa. Tvůrci cyklu se přitom snaží najít odpověď na otázku, jaký ve skutečnosti byl muž, který se snažil přesvědčit Evropu o tom, že habsburská monarchie je dál neudržitelná, že jeho národ je připravený po válce zřídit vlastní samostatný stát a že jeho diplomatické působení v exilu má doma silnou podporu.

Pečlivá drobnokresba složená z politických a filozofických úvah a do detailu promyšlené inscenace záběrů se mohla stát solidním základem poutavého příběhu dlouhé zahraniční mise, jejíž výsledek byl téměř do poslední chvíle nejistý. Jenže scénář se této příležitosti překvapivě vzdává. Navzdory neúspěchům, konfliktům i rodinným tragédiím, kterým stárnoucí Masaryk čelil, plyne film nevzrušeně, bez jakéhokoli dramatického oblouku. Jako by se počáteční autorská odvaha stvořit dialogy a zobrazit i události, k nimž neexistují dokumenty a svědectví, ochromeně zastavila před fabulací zápletky a film v podstatě tvoří jen chronologický sled více méně volně propojených situací, v nichž je stále zaostřeno na Masaryka.

Výsledkem je proto víc než co jiného pouze citlivě oživený intelektuální portrét, k němuž tvoří osobní život jen jemně naznačený rámec. Kosatíkův Masaryk se tak nestal skutečnou dramatickou postavou, má blíž k dokudramatu. Z něj však nakonec přece jen přesahuje díky výkonu Martina Huby, který odvedl pěknou, citlivou studii osobnosti, v níž se potkával vědec s idealistou.

Možná nad debutujícím scenáristou pouze převládl spisovatel faktu, ale třeba tu i navzdory původnímu autorskému záměru zapůsobil i stále ještě silný mýtus TGM. Vůči kontroverzním protagonistům roku 1938, prezidentu Benešovi a pozdějšímu nacistovi Emanuelu Moravcovi, totiž další díl Českého století už tolik zdrženlivý není.