Článek
Po Prokofjevovi a Dvořákovi došlo na romantika Franze Schuberta. Proč až nyní?
Jarůšek: Schubertův kvartet Smrt a dívka je pro všechna kvarteta téměř základní skladba a i my jsme ji hráli od počátků. Proto když se naskytla šance natočit pátou naši desku, navrhli jsme právě Schuberta a doplnili jsme ho ještě jeho Kvintetem C dur.
Ten ale vyžaduje ještě jednoho hráče. Koho jste vybrali?
Nikl: To bylo lehké, našeho německého kamaráda, cellistu Danjula Ishizaku. S ním jsme ho už několikrát hráli. Poznali jsme se v Anglii v roce 2007, kam jsme byli vybráni jako BBC New Generation Artists.
Co vás na Schubertovi přitahuje?
Zwiebel: Skladby jsou plné kontrastů a emocí, ale vše je vyvážené. U Smrti a dívky je technicky náročný part prvních houslí, kvintetu zase dávají dvě cella místy až orchestrální ráz.
Ve vašem složení došlo loni opět ke změně. Od července je druhým houslistou Marek Zwiebel. To už je čtvrtá změna na stejném místě při páté desce. Proč?
Jarůšek: U nás je zřejmě pozice sekundisty horkou židličkou. Ve smyčcovém kvartetu je vždy těžké najít lidi, kteří k sobě padnou. Kvartetní alchymie je složitá věc. A kvarteto je, jak říká profesor Milan Škampa, náš učitel ze Smetanova kvarteta, to nejkrásnější vězení, které můžete zažít. Není ale pro každého.
Při pohledu na Veroniku Jarůškovou je jasné, že nyní asi dlouho hrát nebude...
Jarůšková: Děťátko – vím, že to bude holčička – by se mělo brzy narodit, což na pár měsíců ovlivní činnost kvarteta (Mezi realizací tohoto rozhovoru a jeho následným otištěním se manželům Jarůškovým holčička narodila. Jmenuje se Anička – pozn. red.).
Ale pokud půjde vše bez problémů, po dvou měsících bychom měli pokračovat. Obě babičky jsou připravené pomáhat, takže od konce listopadu snad zvládneme turné po západní Evropě, kde máme hrát i v Paříži a v Londýně.
Maličká pojede s námi. Na podzim musíme jen odříci koncert v Rudolfinu, kde nás nahradí Bennewitzovo kvarteto.