Hlavní obsah

Britská skupina Monarchy: Dnešní hudbě chybí tajemství

Právo, Šárka Hellerová, Jaroslav Špulák

Jednou z hlavních hvězd letního Sázavafestu, který se uskuteční od 1. do 3. srpna ve Světlé nad Sázavou, bude britská synthpopová skupina Monarchy. Tvoří ji tandem Andrew Armstrong (producent a DJ) a Ra Black (zpěv a texty). Vznikla v roce 2009, na svém kontě má dvě alba a málokdo ví, jak muzikanti ve skutečnosti vypadají. Oba se totiž maskují. Na otázky odpovídali společně.

Foto: Mercury Records

Monarchy jsou z Londýna. Letos přijedou na Sázavafest.

Článek

Na pódiích a na fotografiích používáte masky. Proč jste se tak rozhodli?

Nemáme je na pódiu neustále, ale s identitou si hrajeme pořád. Na pódiu i mimo ně. Rádi zakrýváme svou osobnost, aby se lidé mohli víc soustředit na hudbu. Tím, že si kryjeme identitu, můžeme dělat hudbu ze správných pohnutek, bez ohledu na ego. A je to také hra. Všichni nosí masky. Lidé předstírají různé charaktery, no a my to jen vizuálně vyjadřujeme.

Nemáte pocit, že to naopak může odvádět pozornost od hudby?

Na naše fanoušky to tak – zdá se – nepůsobí. Rozumějí nám. Je v tom trochu intrik a záhady, která v hudbě chybí. Například Example (anglický rapper a zpěvák Example, pozn. red) tweetuje o tom, že našel ve svém pubickém ochlupení šedý chlup. To je totální ztráta tajemství. Vyvolává to ve mně touhu se schovat, stydím se za něj.

Předpokládám, že některá média chtějí zjistit, jak ve skutečnosti vypadáte. Snaží se vás vyfotografovat bez masky?

Většina lidí náš postoj respektuje.

Naše hudba se vysílala přímo do vesmíru, a je dost možné, že ji tam nikdo neslyšel a nepřijal

 Co jste dělali, než jste měli kapelu?

Snili jsme o tom, že budeme mít kapelu.

Hudebně patříte ke stylu synthpop. Chápete tak svou muziku i vy jako tvůrci?

V širším smyslu to může být synthpop, ale je to mnohem komplexnější než jedno slovo o osmi písmenech. Ovlivnilo nás mnoho hudebníků jiných žánrů, třeba The Cure, Stevie Wonder nebo LCD Soundsystem. A myslím, že naši fanoušci mají také širší žánrový záběr.

Svůj první koncert jste hráli na Mysu Canaveral v Americe a mělo to být nějak spojeno s kosmem. Jak to přesně bylo?

Byl to pro nás úžasný zážitek. Cestovali jsme na Floridu a hráli jsme tam v planetáriu. Vysílalo se to přímo do kosmu. Bylo úžasné se toho projektu zúčastnit, i když to byl vlastně takový projekt neprojekt. Naše hudba se totiž vysílala přímo do vesmíru, a je dost možné, že ji tam nikdo neslyšel a nepřijal. Je v tom vlastně určitá krása.

Vystupovali jste pak na mnoha místech světa. Na které koncerty vzpomínáte nejraději?

V roce 2010 jsme vystupovali na festivalu Coachella a v Americe nebylo v prodeji žádné naše album. Ale přesto jsme hráli pro velký dav, který s námi zpíval. To bylo úžasné. Cítili jsme to jako obrovskou poctu. Je úleva, že tu je internet. Své výjimečné momenty má však každý koncert. Ať už se odehrají na pódiu, nebo za ním.

Má vaše tvorba v textech nějakou jednoticí filozofii?

Naše písničky jsou vždy o tom, co jsme zažili a co cítíme. Takže často jsou o vztazích nebo o tom, že se člověk snaží porozumět sám sobě a své pozici ve světě. Je to pro nás jako terapie. Naše písničky také mají pokaždé zvuk Monarchy. Víme, kdy zapadnou do našeho konceptu. Ale to je něco nepolapitelného, nedá se to popsat.

Proč se jmenujete právě Monarchy?

Protože jsme se do hudby narodili, nevybrali jsme si ji. Mohli bychom třeba strádat, ale i kdybychom trpěli hlady, dělali bychom muziku. Stejně tak, jako se do své situace rodí monarchové. Svoji pozici si nevyberou, a přesto je na celý život. Nemají na výběr.

Stylově i co do počtu členů se vám podobá skupina Hurts. Co si o ní myslíte?

Lidé nám občas říkají, že se jim podobáme. Jsme dva chlapi a občas nosíme obleky. To je ale podle nás velmi slabá podobnost. Hurts známe, slyšeli jsme jejich alba. Respektujeme, co dělají, ale hudebně jsme jiní a vyjadřujeme se jiným způsobem.

Na písničce Disintegration s vámi spolupracovala herečka a módní ikona Dita von Teese. Jaká byla?

Bylo to opravdu skvělé. Viděla nás hrát na Coachelle a napsala nám přes Twitter. Tak jsme jí napsali e-mail a ona si nás najala jako dýdžeje na show, kterou dělala v Londýně. Bavili jsme se tam s ní asi půl hodiny a ona nás pozvala na Vánoce do Paříže. Tam jsme strávili pět dní s jejími bláznivými přáteli a rozhodli se udělat ten klip. Napsali jsme písničku, vrátili se do Paříže a natáčeli s ní. Pracovalo se s ní velmi snadno na písničce i na klipu – je úžasná.

V tomto klipu jsou záběry na skupinu nahých těl. Jakou to má symboliku?

Ditina postava chce v tom videoklipu uprchnout ze vztahu, který vyschl a příliš ji ovládá. A tak uniká do erotických fantazií. V její hlavě se odehrávají orgie.

Reklama

Výběr článků

Načítám