Článek
V prvním jsme sledovali zrod zuřivé bytosti s drápy na rukou a darem rychlé regenerace. Ve druhém, který jde dnes do kin, pak vidíme, co se stane, když se nezranitelný hrdina najednou stane smrtelným.
Hlavní postava v podání Hugha Jackmana se vypraví do Japonska, kde se má rozloučit s umírajícím přítelem. Ten mu nabízí, že jej zbaví tíživého věčného života – zná totiž způsob, jak převést Wolverinovu schopnost uzdravování na sebe. Hrdina zprvu odmítá, ale když o svůj um regenerace nakonec opravdu přijde, neváhá podstoupit bolestivou oběť, aby ho získal zpět.
Wolverine je žánrovým filmem. A v minulých letech jsme se už přesvědčili, že dobrodružná scifi/fantasy nemusí být jen hloupoučkou spotřební zábavou. Stačí se podívat třeba na sérii o Batmanovi v režii Christophera Nolana, která efektní rvačky komiksové předlohy povýšila na efektivnější hledání smyslu. Třeba Gotham v Nolanově pojetí byl temný a fascinující. Naproti tomu Japonsko podle režiséra Wolverina Jamese Mangolda je přehledné neonové místo prolezlé mafií, spíš kulisou než živoucím městem. Přitom z lokality šlo vytěžit mnohem víc. Diváci si tak připomenou, že v Japonsku jsou rychlovlaky („Kolik ty vlaky jezdí? Tak 500 kilometrů za hodinu?“ ptá se Hugh Jackman v takřka reklamní replice), lidé jedí hůlkami, tradičním oděvem je kimono a samurajský meč se drží oběma rukama.
Hlavním lákadlem podobných snímků je akce.
Přitom začátek filmu je slibný. Hrdina ztratil chuť k životu. Poflakuje se mezi lovci po lesích a občas vezme spravedlnost do svých rukou (scéna, kdy ztrestá muže, který usmrtil grizzlyho jedovatou šipkou namísto férového stopování a souboje, je napínavá a dobře se prováže se situací, kdy je Wolverine stylizován do loveného zvířete). Jenže pak přijede rudovlasá Japonka, odveze ho s sebou a následuje příběh, během jehož sledování sílí pocit, že Wolverine i diváci by se bez tohoto „výletu“ obešli.
Hlavním lákadlem podobných snímků je akce. Tady je navíc ve 3D. Celkem zbytečně. A souboje jsou silnou stránkou Wolverina, ačkoli nejsou bezchybné. Pohyb některých postav je postprodukčně zrychlený, což by nevadilo, pokud by to tak nebilo do očí a neměli jste pocit, že někdo film začal přetáčet vyšší rychlostí.
Hugh Jackman musel kvůli roli nabrat hodně svalů, což tvůrci náležitě prodávají. Scéna, kde do půl těla vysvlečený přesekává strom, je snad zařazena jen kvůli hercovým obdivovatelkám. Wolverine je tak dalším žánrovým filmem, u jehož postavy stojí komiksová předloha. Z tohoto zařazení nijak nevyčnívá a při odchodu z kina vás možná napadne, že by si hrdina s drápy měl příště hledět svých druhů X-Menů a nesoustřeďovat se tolik na sebe (na což láká scéna zařazená na závěr titulků a kvůli které se vyplatí počkat).
Wolverine
USA 2013, 126 min., Režie: James Mangold, hrají: Hugh Jackman, Famke Janssen, Hirojuki Sanada, Will Yun Lee a další.