Článek
Dosud poměrně neznámému kytaristovi se podařil husarský kousek, když k produkování svého nového alba Nomad sehnal Dana Auerbacha ze skupiny Black Keys, mnohými považovaného za geniálního rockového muzikanta.
Deska, která vznikla v Nashvillu, spojuje americký bluesrock a africké vlivy pouštních kočovníků. Není tedy divu, že připomíná skupinu Tinariwen. Rozhodně se nesnaží o popovou world music, jakousi příjemně odpočinkovou hudbu se soulovým nádechem. Jeho Stratocaster má patřičně „nařvaný“ a ostrý zvuk, který skoro překrývá varhany v pozadí. Sóla chvílemi skutečně vyvolávají představu Santany, ale stejně tak třeba i Cream, Led Zeppelin a jiných.
Nejde o písničky s pravidelnými slokami a refrénem, ale Bombino přece jen (možná pod vlivem Auerbacha) pochytil západní styl, takže se nejedná ani o nekonečné psychedelické repetice.
Kytarista sklidil velký úspěch na festivalu v dánském Roskilde a následovalo pozvání i do newyorské Carnegie Hall. Dokumentaristu Rona Wymana okouzlila Bombinova hudba natolik, že mu nabídl roli ve svém filmu o kočovnících z Nigeru.