Článek
Titul Velký Gatsby může v mnohých vyvolávat pocit úhledného retro snímku z 20. let s nevtíravou swingovou kulisou. Takovou cestou se ovšem režisér Baz Luhrman nevydal ani v nejmenším. Nic na filmu není historické.
Luhrman se naopak rozhodl diváka ohromit, od první chvíle ho pevně chytit a prosvištět s ním horskou dráhou, jež je přeplněna oslňujícími světly, surreálnou architekturou, božskými kostýmy a efekty. To vše v rytmu zdivočele remixovaného elektronického nu-jazzu, vyvolávajícího omámení či závrať, ale v žádném případě ne klídek.
Počítačově stvořené fantazie (Gatsbyho palác či město) mají v tomto případě hlavně zářit a nenechat diváka ani chvíli v klidu. Celé to chvílemi působí dojmem zběsilého hudebního videoklipu, zároveň však sledujeme dojemný příběh nenaplněných snů, skvěle zahraný velkými herci.
Leonardo DiCaprio jako Gatsby vládne plátnu, skvěle se hodí na roli hlučného frajírka a zároveň smutného ztroskotance, který musí mnohé skrývat. Celá jeho okázalost je maskou smutného muže, kterého po letech stále drží těžko realizovatelný sen o životě s dávno vdanou Daisy (roztomilá Carey Mulliganová).
DiCaprio tady podává oscarový výkon, dokonale ztělesnil rozporuplnost postavy a hlavně scéna prvního setkání s Daisy je luxusní komediálně-dramatickou třešničkou na tomto monstrózně opulentním, poměrně chutném a lehce přeplácaném filmovém dortu.
Vše zpovzdálí pozoruje Nick (Toby Maguire), Daisyn chudý příbuzný, nejistý mladík, který se podivuje nevysvětlitelné přízni boháče Gatsbyho a s úžasem sleduje děj směřující k tragédii - poté zůstává jediným, kdo Gatsbyho neštěstí pochopil. Jediným, koho zajímá jeho pohřeb, kde se neukáže ani milovaná Daisy.