Článek
Název výstavy Za zdí má podle organizátorů evokovat rozdělení dvou světů Berlínskou zdí. A lepší název pro přehlídku tohoto druhu asi nelze vymyslet.
Graffiti art je opravdu stále „za zdí“ nepochopení, protože pro mnoho lidí má street art nádech vandalismu i kriminální činnosti. A přijmout ho coby regulérní umělecký styl veřejností bude ještě dlouho trvat (gotiku pochopili laici také až po několika stoletích).
Výstava asi těžko nevěřící Tomáše přesvědčí o opaku. Nicméně boří několik mýtů. Především ukazuje, že i tento styl lze prezentovat v uměleckých prostorech jako běžné umělecké artefakty.
Zarámovaní writeři
Zarámované fotografie pouličních writterských výbojů sice působí zvláštně, ale když si na ně pozorovatel zvykne, připadají mu vlastně přirozené. Dalším výrazným momentem je možná překvapivý fakt, který odhaluje zastoupené umělce jako talentované výtvarníky a kreslíře (k vidění jsou i skici a výtvarné nápady), kteří nedělají jen nesrozumitelné klikyháky, ale dokážou se vyjádřit i figurativní tvorbou. Stejně tak se ukazuje, že drtivá většina těchto umělců má cit pro ornament a vyvážení barev.
Například francouzský writter Tarek se svým pojetím blíží malířům abstraktního expresionismu, kdežto Jelena Bando ze Záhřebu dělá na zdi animální motivy podobné jeskynním malbám z Altamiry, zatímco vítěz Tomáš Junker doplňuje ornamentálně pojatá písmena komiksovými figurami.
Jediný problém výstavy je její prostorová kompozice. Malé formáty jednotlivých snímků neumožní ukázat díla v plné kráse. Nelze plně pochopit třeba to, jak umělec klade barvy, a nemůžeme si zde zeď holýma rukama osahat.
Možná by stálo za uvážení poskytnout velkoformátové panely nebo i kompletní zdi nějaké galerie k vytvoření prací v originální velikosti.
Přesto je výstava důležitá pro rozproudění určité teoretické diskuse. Protože graffiti art je zkrátka v našich ulicích přítomen a my ho můžeme pouze přijmout a respektovat, nebo ho ignorovat. Tím ale z našich životů nezmizí.