O tomto rukopisu se vedly spory a spekulace řadu let. Jeho obsah se šířil ústně a byl znám jenom několika literárním znalcům. Nakonec se ukázalo, že skutečně existuje, a zanedlouho vyjde na 460 stranách knižně.

„Je to bezpochyby zvláštní dílo, které navždy změní obraz části polské literatury a bude mít vliv na to, jak se o ní bude mluvit a diskutovat,“ řekla serveru gazeta. pl zástupkyně nakladatelství Vera Michalski-Hoffmann.

Zveřejnění knihy bude mít podle nakladatelství největší vliv na interpretaci spisovatelových děl Trans-Atlantyk (1953), Pornografie (1957) a Deníky I. až III. (1957, 1962 a 1966).

Zůstalo mi ještě něco, ale ty vzpomínky – velmi soukromé – by nebylo dobré zveřejňovat hned. Nechci mít problémy.Witold Gombrowicz

Gombrowicz už v jednom ze svých Deníků naznačil, že pracuje na něčem, co může vyvolat skandál. „Zůstalo mi ještě něco, ale ty vzpomínky – velmi soukromé – by nebylo dobré zveřejňovat hned. Nechci mít problémy. Možná někdy... Později,“ napsal.

Polský politik, obchodník a aktivista Janusz Palikot, jenž byl delší dobu vlastníkem rukopisu a nakonec jej prodal Wydawnictwu Literackiemu, tvrdí, že je to „šokující dokument“.

„Především kvůli poznámkám o autorově sexuálním životě, a to jak heterosexuálním, tak homosexuálním. V tomto smyslu je to skandální, i když v naší současnosti méně než před padesáti lety,“ řekl v rozhovoru pro deník Gazeta Wyborcza politik, jehož slabost pro Gombrowiczovo dílo je v Polsku známá.

Kronos je podle vydavatele opakem Deníků plných frází, seriózních vzpomínek, názorů a hrátek se čtenářem. Na několika desítkách stran provedl Gombrowicz pečlivou evidenci svého sexuálního života s muži i ženami, také ale nemocí i léčení. Zapisoval si všechno od roku 1953 až do své smrti 24. července 1969 ve Francii.

Nakladatelství na svých internetových stránkách napsalo: „Vydání knihy Kronos by mělo být událostí nejvyšší hodnoty. Spisovatelovy zápisky z několika let jeho života mají charakter velmi osobní a často intimní.“

„Síla tohoto díla spočívá v jeho mimořádné formě. V historii literatury bychom marně hledali jiné, které by bylo tak spojené s ubíhajícím časem a ukazovalo s tak absolutní upřímností nejvážnější fakta z autorova života, ve kterém si naordinoval disciplínu pravidelného zapisování poznámek,“ říká Vera Michalski Hoffmann.