Článek
The Strokes se proslavili po roce 2000 a chvíli se jim říkalo indie-rockeři. Parta kolem Juliana Casablancase ovšem z klasického rocku moc nevychází. Debut Is This It mnozí velmi chválili. Od té doby se zdá, že aura The Strokes značně ochabuje.
Nová deska v podstatě splňuje základní požadavky na pop-kytarovou kapelu, v úvodu mají občas dobrý riff, občas ne úplně dobrý, a spěje to k nějakému refrénu. Hodně nadšený je hlavně začátek desky (Tap Out, All the Time, One Way Trigger), potom ale slábne. Pokusy o baladično nemají šťávu.
Deska se nějak nemůže rozhodnout mezi Diskopříběhem a punkem. Zajímavá by byla úvaha, kdo je vlastně cílovou skupinou? Ve zvuku zůstává výrazným prvkem zahleděnost do osmdesátých let. Se syntezátory to sice až tolik nepřehání, s garage rockem to však stále nemá moc společného, i když kytary tu a tam jsou slyšet. Vcelku je Comedown Machine normální průměrné album, jež do hudby nevneslo nic inovativního.