Článek
Z trochu nepochopitelných důvodů nekul železo, dokud bylo žhavé. Na bezmála sedm let se albově odmlčel a málem se na něho zapomnělo. Pravda, jeho výkony na stříbrném plátně byly pozoruhodné (skvělý byl třeba ve snímku The Social Network), nicméně jako zpěvák byl vítán s mikrofonem v ruce.
Své fanoušky nadchl až nyní. Vydává svůj třetí studiový počin The 20/20 Experience a vystavuje na něm na odiv nejenom své pěvecké chutě a proměny, ale také příkladnou spolupráci s producentem Timbalandem, se kterým dělal už v minulosti.
Byť nikdy nebyl troškař a na žádném z prvních dvou alb není písnička pod čtyři minuty, tentokrát si troufl nabídnout kompozice leckdy atakující sedm až osm minut délky. Speciálně v nich pak s producentem popustili uzdu aranžérské dovednosti.
Skladby mají skoro až minimalistický základ. Kolem něho se ale dějí pikantní zvraty či obměny, které dávají celku švih. Většina písniček se nese v duchu moderního r’n’b a například Strawberry Bubblegum by mohla být v tomto ohledu ukázkou všestranné dovednosti, neboť má pěknou melodii, bezstarostnou náladu i pozoruhodné aranže.
Dvakrát si Timberlake zašel od r’n’b stranou. Nejsvižnější píseň Let The Groove Get In má taneční rytmus a hymnický refrén. Následující Mirrors projde na více než osmi minutách hrací doby ohromným vývojem. Její úvod přináší hezký razantní riff a dalších několik minut si v ničem nezadá se současným středním proudem.
Timberlake nicméně příliš neobstál jako zpěvák. Ne že by měl intonační problémy, on jen není natolik osobitý, aby jeho hlas podmiňoval sympatičnost písní svou přítomností. Také je nutno podotknout, že dvě tři písničky by klidně mohly mít o dvě minuty méně a řekly by totéž, co nyní. Navíc se trochu opakuje. Úvodní Pushed Love Girl připomíná skladbu Seňorita z debutového alba, smutná Blue Ocean Flood zase Losing My Way z minulé desky.
Timberlake tedy nic zásadního nenabídl. Přesto dokázal ve svém ranku předstihnout mnoho jiných, kteří mají snahu, leč nejsou tak rozhodní a schopní.