Za devatero horami - to je přece u Ponávky

Jako nejnověji - a ne poprvé - v brněnském Divadle Radost. Pro loutky a pět herců napsala a nastudovala tři kratičké pohádky, které tam od začátku března hrají pod názvem Za devatero horami. Nudit se při nich nebudou malí ani velcí.

Vybrala pro opravdu nejmenší caparty O slepičce a kohoutkovi, O zajíci a lišce a O veliké řepě. Kdy a komu jste je četli naposledy? - Docela maličko syžety pohádek obměnila.

No řekněte sami, chuděra slepička, co se její lakotný kohoutek málem udávil soustem, o které se nechtěl rozdělit, ono mu zaskočilo, a všichni ji posílají od čerta k ďáblu, aby posluhovala a obtěžovala se zase oklikou zpět, když z obláčku zaprší, aby ona mohla zalít travičku pro kravičku, která dá mlíčko švadleně atakdál?! Ona dešťovku z mráčku nabere do zobáčku a zkrátí si to rovnou k svému mačovi.

Vlastně tři pohádky vypravují tetka Micina (Leona Ondráčková), babička Polívčička (Eva Jerůjová) a děda Kukyn (Milan Potůček), kterým chodí spižírny bílit nezbední chmatáci, potkani Myškin (Stanislava Havelková) a Žeryn (Tomáš Slezák).

Divadelní vypravování jsou to průzračně čistá a pohodová, a samozřejmě - jak to umí jen loutkáři - zaberou úsečku pár minut přes hodinku. Potěší opravdu už děti od dvou let. Ještě to upřesním, lakmusový papírek v tom věku, jak se mi tak rozrůstá hejno, kterým ověřuji divadelní produkci pro děti, přiletí z teplých krajin až v dubnu.

Sám si troufnu pochválit výpravu Tomáše Volkmera. Loutky k Zajícovi a lišce připomínají kroužkové stavebnice, jak je děti navlékají na tyčku, aby se učily barvy, a O veliké řepě je sestavena ze samých dortíků a moučníků. Než všichni řepu vytáhnou, člověk od samých chutí hnedle nabere dvě kila.

Žádný výsměch pohádkovým hodnotám. V miniaturách od paní režisérky naučí nakonec pracovat i zlodějské potkany. Uznejte sami, to by se ve skutečnosti stát nemohlo ani v evropském, natož pak českém parlamentu.