Článek
Schiller se nedožil pocty být po Shakespearovi prohlášen druhým nejvýznamnějším dramatikem Evropy. Stalo se tak v roce 1808, tři roky po jeho smrti. Zato mu můžeme vzdát poctu, kdykoli slyšíme Beethovenovu evropskou hymnu. K Ódě na radost napsal Friedrich slova.
Protiklady na trůnu
Schillerova dramata, připomenu jen Loupežníka, Úklady a lásku, Dona Carlose, Valdštejna a Pannu Orleánskou, se u nás hrají méně, než by se hrát mohla a měla. Nejčastěji se na jeviště vrací právě Stuartovna. Právem. Je to mistrovo drama nejvyzrálejší, nejzásadnější, i když v něm tak trochu straní katoličce Marii.
Lenka Schreiberová jako Alžběta, královna anglická, v pozadí Zdeněk Stejskal, státní sekretář Wilhelm Davison
Režie „tragédie o pěti dějstvích“ se na Vysočině ujala Kateřina Dušková, dáma neprávem tak trochu z druhého sledu za dravějšími kolegyněmi a kolegy. Rozdává se např. v Liberci (Večer tříkrálový), v Pardubicích (Don Juan), a právě v Jihlavě (po Tučňácích na Arše Stuartovna).
Schiller jí padl k pleti náramně. Zdánlivě k jeho hře přistoupila takřka pietně, přesto dokázala akcentovat aktuální poslání: rezignaci na osobní život ve prospěch, i když nahlíženo s odstupem samozřejmě rozporuplného rozkvětu vlasti v případě Alžběty. Tedy typ politiků, jaký v lavicích českého parlamentu žalostně chybí.
Anna Bazgerová (chůva Hanna Kennedyová) a Lucie Sobotková-Štorková (Marie Stuartovna)
A proti ní živelná, ženskými zbraněmi dobře vybavená Marie. Její dobová krása i milostné skandály byly evropsky vyhlášené, o to víc měla ovšem nakonec nepřátel, pokud její zhrzení partneři nebyli již po smrti.
Paradoxy dějin
Je důležité mít v souboru představitelky obou rovnocenných rolí. V titulní zazářila Lucie Sobotková-Štorková, která se po odchodu ze Šumperka - už před drahnými lety - konečně dočkala postavy hodné jejího talentu. Trůnní sokyni hraje přesně v duchu obecně platné charakteristiky Lenka Schreiberová.
Lenka Schreiberová (Alžběta, královna anglická) a Stanislav Gerstner (Robert Dudley, hrabě z Leicesteru)
Inscenace nesporně vrcholí jejich přímým střetem v nikdy neuskutečněném setkání v zahradě Mariina vězení, kde proti sobě stojí dvě rozdrážděné lvice schopné sežrat se navzájem.
Horácké divadlo Jihlava - Friedrich Schiller: Marie Stuartovna
Překlad: Hanuš Karlach, režie: Kateřina Dušková, dramaturgie: Kateřina Jonášová, scéna: Pavel Kocych, kostýmy: Kristina Matre Křížová, hudba: Darek Král, pohybová spolupráce: Pavel Konvalina.
Premiéra 2. února, psáno z reprízy 28. února 2013.
Paradoxy dějin: Dcera popravené královny Anny Boleynové Alžběta odstartovala rozkvět Anglie, syn popravené Marie Jakub stal se sjednotitelem ostrovů do Velké Británie.