Jak se právě cítíte?

Neprožívám zrovna nejlepší období života. Po operaci jsem byl nějaký čas v Praze na Malvazinkách a nyní jsem zrovna s dcerou na procházce na Albertově, kde budu ještě asi nějaký čas na léčení. Bohužel mám po operaci problémy se zrakem a s výpadky paměti, což mě docela hendikepuje, ale nestěžuji si. Jsem rád, že jsem to přežil, takže když napíšete, co mě nyní omezuje, tak mi to nevadí. Je to prostě tak. Uvidíme za měsíc, za delší čas, jestli se situace změní. Věřím v to.

Ocitl jste se na samé hraně existence. Díváte se dnes na svět nebo na život jinak?

Měl bych asi říci, jak moc si člověk považuje, že to všechno překonal, a daleko víc si všeho váží. Dozvěděl jsem se, že takovou událost může přežít snad jeden člověk z deseti. A z toho hlediska jsem vděčný osudu, že se to tak stalo a mohu se snad těšit na zlepšení.

Jako jedna z příčin onemocnění, i když jde jistě o soukromé téma, se uváděla vaše záliba v joggingu. Já bych bral v úvahu i vliv stresu, jemuž jste byl vystaven po publikaci románu Mráz přichází z Hradu, kdy jste se stal terčem útoků nejen médií, ale i počítačových hackerů. Vracíte se v mysli do té doby?

To běhání je nesmysl. Profesor Pirk ho považuje vlastně za kardiosport. Spíš se kloním k tomu, že šlo o cosi mezi nebem a zemí. Nechtěl bych nikoho vinit, tak to v životě nechodí.

Je to pro mě takové jalové období. Mám problémy se čtením, takže se věnuji spíš vzpomínání na to, co jsem prožil a udělal. Hodně mi pomáhají procházky. Budu bojovat, abych se dostal do lepší formy a mohl zase psát

V poslední době vyšla řada vašich románů jako e-knihy, včetně Báječných let pod psa, ale i Nápady laskavého čtenáře, Případ nevěrné Kláry, Biomanželka, dokonce i onen Mráz, který přichází z Hradu. Ten nyní vyšel i jako audiokniha, namluvil ji Jiří Dvořák. Z toho musíte mít radost.

To víte, že ano. Proto člověk píše, aby si čtenář jeho věci přečetl, a e-knihy se čtou čím dál víc. Takže jsem rád, že se i touto formou mohou knihy dostávat ke čtenářům.

Byl jste zvyklý vydávat každý rok jednu, takže tuto tradici budete muset zřejmě přerušit.

Letos to opravdu nepůjde. To bych musel přes léto napsat nějaký rukopis, ale problémy se zrakem mi to neumožňují. Musel by se stát zázrak, pak by se o tom dalo uvažovat. Co my víme?

Když jsme spolu mluvili loni v říjnu, měl jste jako čestný vyslanec UNICEF, který už prošel misí třeba v africké Sieře Leone, letos v plánu návštěvu Bhútánu ohledně životních podmínek dětí. To samozřejmě padá. Počítáte v tomto smyslu s nějakou další změnou?

Doufám, že zůstanu členem týmu. Samozřejmě že nyní nemohu nikam cestovat, ale k UNICEF se stále hlásím a věřím, že pro něj budu moci v budoucnosti ještě něco udělat.

Tato otázka se snad ani nehodí, promiňte, ale nedávno probíhala první přímá prezidentská volba. Sledoval jste ji?

Částečně, ale postupem času mě tak znechucovala, že jsem ji z důvodů psychické hygieny úplně vynechal.

A čemu se nyní věnujete nejvíc?

Je to pro mě takové jalové období. Mám problémy se čtením, takže se věnuji spíš vzpomínání na to, co jsem prožil a udělal. Hodně mi pomáhají procházky. Budu bojovat, abych se dostal do lepší formy a mohl zase psát. Určitě to budou příběhy z nemocničního prostředí, vždycky jsem čerpal z autobiografických zážitků. A bude to jistě veselé, řekl bych, že přímo groteska.