Máme se fajn – ani sopky, ani války tu nejsou

Cizinci v hereckém souboru, jak víme, je to v odkazu kdysi federálních politiků složitější - Martin Matejka, Peter Varga, Martin Veliký a Magdaléna Zimová - objevili text Závisláci (Jsem bilbord) patrně nejpilnějšího, v Česku dobře známého slovenského dramatika-provokatéra Viliama Klimáčka.

Tentokrát zaměřili pozornost na aktuální fenomén - cílové skupiny reklamních kampaní utvářejících zákazníka pro vybraný produkt módní značky proti konzumentovi „běžných prostředků“, což jsou ostatní podobně propagované výrobky; od dámských vložek a pánských drbátek na záda až po nákladní auta a lokomotivy.

Přední bojová linie má samozřejmě vítěze i oběti. Podle toho, na kterou skupinu se kampaň zaměří a které nejdokonaleji dokážou dočista do čista vymýt mozky. Hrdinové naší doby? Bludné skupiny obyvatel, často už v teenagerovském věku. Potkáváme je v gigamarketech, kam původně zajeli pro jogurt nebo pro nového plyšáka a vracejí se bez úspor.

V Dlouhé uplatňují zkušenosti z jedinečných kabaretů - naposledy v tom nejlepším: Kainar - Kainar. V krátkých skečích, výstupech a písních dokážou problém osvětlit až do nahoty zjednodušených hodnot: Místo knihy komiks, místo filmu spot, místo vzdělání diplom třeba z Plzně, místo aktivity konzum.

A když už si všichni zoufají a nevědí si rady, přispěchá televize s Otázkami Martina Matejky. Národní bardy, třeba Pavla Orságha Hviezdoslava přejmenují na trendy Starrgloryfiera a v oblečení Westige a Gang si „in“ uvolněně zablbnou při slovenském hip-hopu a rapu.

Závisláci míří k zlehčení, ale při faktech třeba Thajské robotárny, kde otrokyně našívají na oblečení značky, člověka mrazí. Také u nás zaměstnance stále častěji nahrazují brigádníci. A aby se nepřerušovala výroba, novodobí nevolníci čůrají do igelitek rovnou na pracovišti.

Člověk se rád zasměje, ale z budoucnosti bez perspektivy mrazí. A závisláků nevyléčitelně přibývá.