Článek
Kolekce obsahuje více než padesát děl, které kurátor Aleš Kisil rozdělil na dvě části. První ukazuje práce vzniklé v Čechách a na cestách po Evropě v padesátých až šedesátých letech minulého století, druhá mapuje newyorské reálie (60. léta), období, kdy Fuková emigrovala z totalitního Československa.
Hlavní uměleckou zbraní fotografky je nalézání a následné obrazové zasazování na první pohled obyčejných věcí do překvapivých kontextů. Právě překvapení je to, co návštěvníka výstavy čeká prakticky u každé fotografie a následně v něm evokuje vlastní představy nebo i vymýšlení osobních příběhů na téma té které fotografie.
Například u práce Bubny, která ukazuje rozloženou bicí soupravu u kolejí, zapřádali dva návštěvníci výstavy hovor o tom, jestli je momentka skutečně z nádraží Bubny. A jestli autorka snímku měla na mysli určitou symboliku, či ji pouze zaujala nebývalá kompoziční situace.
Stejnou příběhovou linii tvoří práce nazvaná Krok. Hlavní roli v ní hrají laní dámské nohy, rozkročené přes louži, ve které se zračí tajemství toho, co je nad její hladinou.
Talent pro koláž
Snímek Komín pak odkazuje spíše k fabrice než k antickému umění. Obojí však dokázala Fuková do obrazu dostat. Ba co víc, zakomponovat vše do neobvyklého obrazu. Torza dvou soch v rámu zadumaného obzoru protíná jako meč gladiátora kouřící tovární komín.
Eva Fuková ukazuje svůj talent pro vytváření koláží, které však realizuje jen její schopnost je vidět v reálném čase náhody. Dokáže však náhodě pomoci a udělat i koláže skutečné, které v sobě vždy nesou hlubokou symboliku.
Za všechny jmenujme tu, kterou nazvala prostě Komiks. Skutečný komiks, uveřejněný ve Washington Post, skrývá pod svým ohnutým rohem část přední masky velkého amerického korábu silnic. Oba symboly svobodného světa zde najednou splynou a ukazují propast mezi oběma politickými systémy.
Fotografie Evy Fukové mají význam nejen kvůli obrazům doby dávno uplynulé. Jejich hloubka tkví především v trýznivé naléhavosti ptát se, nakolik se náš svět změnil a jakým směrem.
Celkové hodnocení: 80%
Fuková
Pětaosmdesátiletá EVA FUKOVÁ je americká fotografka českého původu, která patří k nejvýznamnějším osobnostem české umělecké scény druhé poloviny 20. století. Již jako mladá začala fotografovat a lepit koláže. Vystudovala grafickou školu a po válce i Akademii výtvarných umění.
V roce 1967 se odstěhovala do Spojených států, kde se věnovala hlavně barevné fotografii a zhotovování objektů. Přestože nebyla ze života v Americe zpočátku příliš nadšená, rozhodla se za oceánem zůstat, a to i po smrti svého manžela, malíře Vladimíra Fuky.
Do Evropy a do Čech našla cestu zpět po roce 1989. V posledních letech se věnuje také nacházení a zhotovování miniaturních objektů založených na principu poetického spojení nesourodých prvků. Uplatňování tohoto postupu je charakteristické pro celou její uměleckou dráhu. (zr)
Do Evropy a do Čech našla cestu zpět po roce 1989. V posledních letech se věnuje také nacházení a zhotovování miniaturních objektů založených na principu poetického spojení nesourodých prvků. Uplatňování tohoto postupu je charakteristické pro celou její uměleckou dráhu. (zr)
Do Evropy a do Čech našla cestu zpět po roce 1989. V posledních letech se věnuje také nacházení a zhotovování miniaturních objektů založených na principu poetického spojení nesourodých prvků. Uplatňování tohoto postupu je charakteristické pro celou její uměleckou dráhu. (zr)