Článek
Co děláte, když s Kabátem zrovna nehrajete?
Vojtek: Já většinou vystupuju v Divadle Broadway v Praze v muzikálech.
Váňa: Scházíme se s Milanem a Tomášem a selektujeme nápady na písničky. Je to důležitý proces před tím, než je přineseme ke zpracování do zkušebny. Třetím krokem je pak nahrávání alba.
Hurčík: Já zase denně pilně cvičím a vymýšlím písničky. Všechny je ale nakonec vyhodím a nikomu je nenabízím.
Nechybí vám pravidelné koncertování?
Vojtek: Asi bych mohl říct, že si nemůžu stěžovat, protože jsem na pódiu vlastně pořád. Rockový koncert má ale úplně jiné grády než muzikál, takže mi to trochu chybí. Česká republika je však malá, a pokud se nechceš s kapelou takříkajíc ujezdit, je třeba omezit hraní tak, aby byla kapela pro lidi zajímavá. Nabídek na koncerty máme hodně. Veškerou energii ale dáváme do velkých koncertů. Chceme, aby na nich diváci viděli show evropské až světové úrovně. Jsme totiž toho názoru, že je lepší jeden velký koncert než dvacet malých někde v sokolovně. Tam jsme koneckonců začínali, takže to už máme za sebou a šplháme dál.
Krulich: Víme, že když chceme točit novou desku, je dobré si na to udělat pauzu. Naštěstí si to můžeme dovolit. Když se točí deska a do toho se koncertuje, chybí klid na práci.
Zahrajete si někdy s někým jiným?
Krulich: Já ano. Mám takovou bokovku, se kterou hrajeme třeba na Silvestra, v Krupce Na Růžku nebo na Orlíku. Je to tak třikrát čtyřikrát do roka. Hrajeme klasické tancovačkové pecky, od Kabátu jen Colorado nebo Všechno bude jako dřív.
Špalek: Mě z té kapely vyhodili, protože jsem nepřišel dvakrát na zkoušku.
Váňa: Bydlím v Hostivicích u Prahy a loni 23. prosince jsem tam s kamarády hrál v hospodě na španělky. Od té doby si někteří lidé myslí, že budu hrát každý pátek, což samozřejmě není možné. V souvislosti s hraním mimo kapelu si ale vzpomínám, že před pár lety jsem narazil na nějaké vodáky, kteří hráli písničku od Kabátu. Byl jsem už dost opilý a nezdálo se mi, že by ji hráli dobře. Požádal jsem je tedy, aby mi půjčili kytaru, že jim to zahraju. Jenomže když jsem ji měl v ruce, nemohl jsem si vzpomenout na text. Takže jsem ji zase uctivě vrátil.
Hurčík: Občas hraju s partičkou v Košťanech v sokolovně. Na jednom koncertě jsme se dokonce potkali s Tomášovou kapelou, tak jsme si spolu zahráli.
Ohlásili jste jarní koncerty v doprovodu big bandu. Na co se můžeme těšit?
Krulich: Prostě nás napadlo, že bychom si mohli zablbnout, a zjistili jsme, že nebude špatné zkusit to s big bandem. U některých skladeb to jde, u dalších to teprve vyzkoušíme. Když se to povede a bude to dobré, některý koncert natočíme a vydáme.
Váňa: Nemáme novou desku, takže kdybychom vyjeli na jaře se stejným programem, jaký byl na minulém turné, nemuselo by to lidi bavit. Nikdy jsme nechtěli koncertovat se symfonickým orchestrem. Při doprovodu big bandu, a to už máme vyzkoušené, ale zvuk kapely přitvrdí. Když jsme tak začali hrát, u některých písniček mi stály chlupy na rukou.
Co se stane 21. prosince?
Vojtek: Skončí podzim a začne zima... Vím samozřejmě, na co narážíte, a myslím si, že to řada lidí špatně pochopila. Podle toho, co jsem si přečetl, mayský kalendář ten den končí. Nikde ale není psáno, že má být konec světa. On jen končí, a pak asi bude platit nový.
Jak budete trávit Silvestra?
Krulich: Se svým vedlejším projektem, který se jmenuje KKV, si pojedu zahrát na hory.
Váňa: Budu v Košicích. Jezdím tam léta, protože odtamtud pochází má manželka. Bude to náročné. Borovička, hruškovice, borovička, hruškovice a zase dokola.
Špalek: Jestli mě vezmou zpátky do KKV, pojedu hrát s nimi. Jinak půjdu dolů do hospody. Dolů proto, že je pod kopcem.
Hurčík: Já zase půjdu do hospody u nás. Nahoru, ta naše je na kopci.
Vojtek: Nový rok přivítám doma v Šeberově-Hrnčířích. Druhého ledna jdu na operaci s nohou, tak nechci riskovat, že si s ní ještě něco udělám.
Špalek: Mám takovou zvláštní vlastnost, že když jdu někam na pivo a protáhne se to, kolem třetí ráno začnu obvolávat kapelu s tím, že se musíme sejít. Kdo pije, myslí si, že jsou všichni vzhůru. Možná se to na Silvestra stane.