Článek
Takové pokusy se totiž nevyplácejí, jak zjistil akademik Haluzka v třídílné mysteriózní detektivce Ztracená brána, jejíž druhý díl odvysílala ČT v neděli.
Před kamerou se tu opět sešli Anna Geislerová, Jiří Dvořák a Ivan Trojan coby ústřední trojice pátračů, která vyšetřuje záhadné vraždy, jejichž motiv míří mimo tento svět. A zatímco Trojan jako religionista Runa suše zasvěcuje detektivy i diváky do tajů zednářských lóží, kamera s nimi protáhne diváka temným podzemím, ulicemi staré Prahy, botanickým ústavem, zabloudí do sklepního trezoru banky nebo si užívá výhled z galerie kavárny.
Vymyká se standardní televizní práci
V podzemí těkavě bloudí kužely světla mezi stokou a klenbou, v posluchárně, bance či na akademii kreslí slunce krásu bohaté předválečné Prahy – a mezi tím se rozlévá šeď policejních kanceláří.
Režisér Jiří Strach si získává diváka v první řadě rafinovanou podívanou, která se vymyká standardní televizní práci – o většině současných seriálů tentokrát nemluvě – a následuje typická žánrová hra od nezbytného špičkování mezi detektivy, přes srážku s konkurenčním vyšetřováním tajné služby po nepostradatelné kličkování podezřelých a akční scény.
Potěší i šťastné setkání herců, jako jsou Viktor Preiss, Josef Abrhám a Tatjana Medvecká, takže divák zatím rád odpustí třeba nevzrušené vědecké prohlášení, že jeden z důkazů „není nic z tohoto světa“, nebo trochu moc okatě dětinskou hru obou hlavních hrdinů „na pokuty“. Navzdory tomu totiž Ztracená brána baví a probouzí zvědavost, jak to bude dál – a o to tu jde především.