Článek
K hanbě naší kulturní obce budiž řečeno, že Kajzar se sice narodil v Bielsko-Białé, dětství nepřejícně krátkého života (1941 – 1982) prožil ale s rodinou - otec byl evangelický kněz – v Těšínském Slezsku a v Hrádku u Jablunkova.
Z reality do snu
Měl by tedy následník a souputník Różewicze, Szajny, Grotowského, Jarockého nebo Kantora patřit i kumštu českému, pokud jsme ve vlastní evropské zakomplexovanosti neustrnuli v pohodlných Kopeckého a Nejedlého ideologických bludech, že třeba literatura pražských Němců a Židů českou kulturou není.
Helmut Kajzar z polského a slezského zapadákova byl divadelním Evropanem. V jeho době mu z Československa stačili jen podobně orientovaní Brňáci (Husa na provázku, HaDivadlo). Hosana divadelníkům Ostravy, kteří Kajzarovy texty, jež do češtiny přeložil Ladislav Slíva, třicet let po jeho smrti vracejí zase i k nám.
A jak! Tudy vede cesta k národní hrdosti v Evropě regionů bez trapné euroskepse nabádající k pohodlné čecháčkovské namyšlenosti, ve skutečnosti malosti.
Chlív reflektuje rok 1950. Éru Lysenka, zemědělské ikony v zemích tzv. lidových demokracií s úkolem pěstovat třeba rýži v horách, bez vody a ze zrna. Jarovizace nebyla jen stalinskou jarní vizí... Kdo se vzpíral, byl třídním nepřítelem. A v hlavách vědeckých pracovníků podobných Trofimu Děnisoviči se rodily plány, že i krávy jednou promluví. A ve snu se i stalo.
Klimsza je kouzelníkem schopným z reality vyčarovat magické obrazy. Z autorových fantazií nabitých příběhů vytváří obrazy ironické, ale opravdu podivuhodně snové.
Sekyry při ruce
Ještě patrnější je to v Paternosteru, v zemité fantasmagorii na téma návratu ztraceného syna, k vlastní škodě zase jen do krajiny dětství, tedy do Slezska, v jehož mateníku národů a sociálního rozvrstvení nikdy nebylo a není daleko k sekyře či noži při ruce.
Alena Sasínová-Polarczyk, Pavel Cisovský, Vladislav Georgiev, Zuzana Truplová, a nově také Petra Kocmanová jsou šperky regionálních poloh. Josef Kaluža, Tereza Dočkalová, Albert Čuba, Marek Cisovský, René Šmotek, Michal Moučka jejich sóla stvrzují. Celek je úchvatný a tryská z něho síla. Také Aréna v Evropě už dávno je.
Komorní scéna Aréna Ostrava - Helmut Kajzar: Chlív / Paternoster. Slyšel jste někdy, že by krávy mluvily? Překlad Ladislav Slíva. Režie Janusz Klimsza, dramaturgie Tomáš Vůjtek, scéna a kostýmy Marta Roszkopfová, hudba Vladislav Georgiev, asistent režie Michal Čapka. Česká premiéra 17. března, psáno z reprízy 19. března 2012.