Hlavní obsah

Zemřel básník a teoretik undergroundu "Magor" Jirous

Novinky, Stanislav Dvořák
Aktualizováno

Básník, teoretik, věčný buřič a známá postava českého undergroundu Ivan Martin Jirous řečený Magor ve čtvrtek zemřel. Právu to sdělil Martin Věchet, pořadatel festivalu v Trutnově a Jirousův dlouholetý kamarád.

Článek

Ivan Martin Jirous se narodil 23. Září 1944 v Humpolci. Chtěl studovat FAMU, ale nakonec se rozhodl pro dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Své první básně publikoval například v Sešitech nebo Mladé tvorbě a jasně směřoval k undergroundu. V 60. letech se stýkal např. s Eugenem Brikciem a Egonem Bondym a postupně se stal  manažerem Plastic People of the Universe.

Foto: Vladislav Galonek, ČTK

Ivan Martin Jirous na snímku z května letošního roku

Jeho protikomunistické názory mu znemožnily účastnit se oficiálního kulturního života, musel se živit jako noční hlídač nebo zahradník, často byl úplně bez práce. Pětkrát byl komunistickými soudy poslán do vězení.

Foto: Krumphanzl Michal, ČTK

Ivan Martin Jirous

Manifestem undergroundu byla jeho Zpráva o třetím českém hudebním obrození. Jirous podepsal také Chartu 77 a v roce 1979 se podílel na samizdatové edici Vokno, za což byl opět odsouzen. V letech 1981–1985 byl vězněn za údajné „výtržnictví“ a držení drog.

V samizdatu Jirous vydal sbírky Magorův ranní zpěv, Magorova krabička, Mládí nevykouřené, Magorovo borágo, Magorova mystická růže či Magorovy labutí písně.

Pod názvem Magor dětem vyšly jeho básně a pohádky psané z vězení dcerám.

„Nejdřív jsem básničky schovával v dutý noze železný postele, odstranil jsem ten gumovej uzávěr a tam jsem je měl stočený v ruličce. Básní přibejvalo, když jsem jich měl asi třicet, říkal jsem si, dobrý, už mě můžou pustit. Já jsem totiž byl vždycky takovej historickej optimista - že ten režim se zhroutí, o tom jsem nepochyboval ani chviličku. Když mi estébácký vyšetřovatelé předložili, že jsem zvlášť nebezpečnej recidivista, a bylo jasný, že sazba bude minimálně tři roky, tak já jim říkal, že je mi úplně jedno, kolik mi dají, že to stejně neodsedím,“ řekl v rozhovoru pro Salon deníku Právo.

Oficiálně jeho básně vyšly až po roce 1989. Magorova summa, což byl soubor téměř všeho, co napsal, byla v roce 1998 vyhlášena Knihou roku v anketě Lidových novin. Poté vyšly nové sbírky jako Magorova vanitas, Ubíječ labutí nebo Rattus norvegicus.

Jirous měl dvě dcery, Františku a Martu, které jsou rovněž literárně činné, a syna Tobiáše, který je muzikantem, DJem a také se pokouší psát.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám