Podle Markéty Štěchové z HPK bylo vyprodáno, i když počet návštěvníků nebyl potvrzen oficiálně. Vyplatilo se nabídnout za nižší cenu speciální lístky jen na večerní vystoupení dvou největších hvězd, skupin Korn a Iron Maiden, i když ani 999 korun za celý program, kde se objevily i další známé kapely jako Kreator, Mastonon nebo Cavalera Conspiracy, není v dnešní době zas tak moc.

Letošní ročník zůstal ve stínu loňského, kde na jedné scéně vystoupila celá thrashová čtyřka v čele s Metallikou, kterou doplnily skupiny Slayer, Anthrax a Megadeth. Vedle Iron Maiden se na scéně objevili ještě Judas Priest, Saxon a Motörhead, i tak ale dopadl kocert nad očekávání dobře.

Přestože program nebyl tak sevřený a hlavní hvězda udávala tón v osmdesátých letech, prokázalo se, že metalové publikum je věrné a na své oblíbence přijde. Iron Maiden zahráli bezchybně, hymnické skladby publikum chytily, ale přece jen už nemají důraz. Přibylo poklidných pasáží a jemných předeher, v nichž ale vynikla hráčská virtuozita všech zúčastněných.

Zpěvák americké skupiny Korn

Zpěvák americké skupiny Korn Jonathan Davis

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Letitého maskota souboru Eddieho nahradila obluda připomínají sci-fi monstrum, ale i ta působila trošku hračkovitě, asi jako Godzilla v raných filmech. Fanouškům to však nevadilo, přišli na své mejdny, i když se tato kapela v českých hájích a moravských luzích vyskytuje poměrně často.

Ale festival se neutápěl jen v minulosti, i když němečtí Kreator také ustrnuli v čase, moderní thrash vypadá o dost jinak, je sevřenější, sekanější a méně se v něm sóluje.

Byli tu však Korn, kteří stále mají ostří a říz a ukazují, v čem byla síla nu-metalu, než ho rozmělnily komerční party sázející na hymnické refrény. Tvrdost a sekaný rytmus skladbám nechyběly.

Nejmladší generaci reprezentovali Mastodon, kteří ukázali současnou podobu metalu, skladby byly sevřené, žádná nudná rozvleklá sóla, naopak vše bylo podřízeno celku a kytarista neoslňoval ani tak hbitými prsty, jako schopností invenčně pracovat se zvukem. Nechyběl přitom ani výrazný vokál.

Asi nejpříjemnější překvapením byli Cavalera Conspiracy, kterou tvoří bří Cavalerové, byvší osa Sepultury. Max ukázal, že na tvrdosti nic neztratil, a Igor potvrzuje své zcela výjimečné bubenické kvality, pracuje s rytmy a zvukem a je po Lombardovi asi nejvýraznějším metalovým bubeníkem. Právě on hodně posunout soubor kupředu, zejména při spojení s bratrovou kytarou. A třásničkou na dortu představovala skladba Roots Bloody Roots od Sepultury.

Podruhé se sice do stejné řeky vstoupit nepodařilo, ale pokračování loňské výjimečné akce mělo úroveň a ukázalo, že i v hlavním městě lez uspořádat silně navštívený festival. Výhrady lze trochu mít k dramaturgii.

I loňský ročník měl přesahy, ale osa byla jasněji dána. Letos jako by se Sonisphere nemohl rozhodnout, zda bude těžit z živé historie, nebo dá prostor žhavé současnosti.

Krokem zpět bylo jedno pódium. Náklady sice byly nižší , ale prodloužilo to pauzy mezi kapelami. Nemluvě o tom, že ne vždy byl zvuk na přijatelné výši hned od první písničky. Doplatili na to především hororpunkoví Misfits.