Článek
Do České republiky jezdíte poměrně často. Máte k ní nějaký zvláštní vztah?
Jsem v Čechách rád a miluju Prahu. Je kouzelná, těžko se mi vyjadřuje, co k ní cítím. Je to něco velmi jemného a křehkého. Praha mi vlastně připomíná pohádku: má v sobě cosi neuchopitelného, a to mi dělá dobře. Přestože se v ní prolínají kulturní styly, má rovnováhu.
Máte v repertoáru písničku, kterou Praha inspirovala?
Zatím ne. Myslím si ale, že jsem při svých pobytech v Praze zažil už mnoho věcí, které mě pak při skládání ovlivňovaly jaksi mimochodem.
Před dvěma lety jste tu měl hrát na kampaních ČSSD. Volby do Parlamentu se ale odložily a vaše koncerty se neuskutečnily. Angažujete se v kampaních politických stran?
Tehdejší účast v kampani jsem bral jako možnost vystoupit opět v Čechách. Politika mě už ale nezajímá, všichni politici mě zklamali. Pokaždé něco slibovali a nikdy nic nedodrželi. Měl jsem mnoho nabídek hrát na nějakém politickém mítinku, ale nikdy jsem žádnou nepřijal. Přišel jsem tím určitě o spoustu peněz…
Hlavním tématem vašich písniček je láska. Není to fádní?
Je fakt, že v textech mých nejznámějších skladeb podtext lásky vždycky byl. Má alba ale obsahují i spoustu krásných písní, které mají nějakou sociální myšlenku nebo stojí na poetickém textu. Některé texty v mých písničkách dokonce poezií jsou.
Máte rád poezii?
Mám ji rád v muzice. Samozřejmě ji také čtu, ale nejsem v tom nějak zvlášť vzdělaný. U spousty autorů mám navíc dojem, že své verše psali sami pro sebe. Nejsou pro mě moc srozumitelní a skoro si říkám, že jejich básně jistě nebyly určeny ke zveřejnění.
Zkusil jste někdy napsat báseň?
Nikdy jsem žádnou nenapsal, ale momentálně pracuji na knížce. Pokud ji dokončím, bude má první a poslední. Není to žádná vysoká literatura. Popisuji v ní všechno, co jsem v životě zažil, co se mě dotklo, co mě oslovilo. Když ji vydám, nebude pak už nic dalšího, co bych o sobě mohl říct.
Vypadáte velice spokojeně. Čím to je?
Spokojeného člověka vidíte proto, že jsem se narodil v chudé rodině. Měl jsem ale sny, a ten hlavní byl, že budu žít muzikou. Splnil se mi, takže proč bych neměl být šťastný a spokojený. Nic, co dál přijde, mě už nemůže tolik zasáhnout a ovlivnit, protože jsem docílil toho, co jsem chtěl. Viděl jsem také svět, v mnoha zemích mám kamarády. Měl jsem být instalatér, namísto toho jsem zpěvák. To je velké štěstí.
V roce 1973, na prahu kariéry, jste zpíval na festivalu v San Remu písničku Vado via. Totálně jste propadl, skončil jste poslední. Jak vám bylo?
Nijak zvlášť mě to nezasáhlo, protože jsem žádný úspěch neočekával. V San Remu většinou nevyhraje ta nejhezčí písnička. Já byl navíc mladinký a neznámý.
Jenže za pár měsíců skončila stejná písnička v britské hitparádě na čtrnáctém místě. To byl asi šok…
Byla to největší satisfakce mého života. Představte si, že mně – instalatérovi – začali volat z nejrůznějších společností, abych přijel zazpívat svou písničku. Měl jsem i pozvání do slavného pořadu Top Of The Pops. Najednou jsem se ocitl ve společnosti takových hvězd, jakými byli John Lennon, Paul McCartney, Elton John, David Bowie a další. Bylo to naprosto úžasné. Přitom jsem dva měsíce předtím nebyl nic.
Máte mezi slavnými zpěváky přátele?
Mezi zpěváky a muzikanty neexistuje opravdové přátelství. Jednak není možnost ho utužovat, protože jsou všichni neustále na cestách, a také je tu konkurenční boj. Pravé přátelství vznikne, když s někým trávíte spoustu času, chodíte spolu rybařit, máte společné zájmy. Znám řadu slavných lidí, s mnohými jsme kamarádi – a počítám mezi ně i Michala Davida, Hanu Zagorovou, Karla Gotta a další české zpěváky. Moji praví přátelé ale nejsou slavní.
Máte ještě nějaký sen?
Sny mám každé tři roky, když chystám novou desku. Vždycky se na ni těším a snažím se napsat co nejkrásnější písničky.
Která z vašeho repertoáru je nejkrásnější?
Na albu Buone Notizie z roku 2004 je písnička Piera e Salvatore. Je to příběh o dvou lidech, z nichž jeden je ze severu a druhý z jihu Itálie. Mají se moc rádi, ale v Itálii je situace taková, že lidi ze severu nemají v lásce lidi z jihu a naopak. K téhle písničce mám zvláštní vztah. Řekl bych, že ji mám nejraději.