Článek
Teprve podruhé se tak „největší z Čechů“ Jára Cimrman dostal za hranice, první se hrál Akt v Polsku. K našim západním sousedům pronikl díky českým emigrantům. „Cimrman byl oblíbenou postavou jednoho českého kuchaře a s překladem mi hodně pomáhal zase číšník Viktor,“ říká autor myšlenky přiblížit českého génia německému publiku Günther Bauernfeind. On sám viděl poprvé jinou hru – Hospoda na mýtince – v roce 2009 v Klatovech. Vražda v salónním coupé měla přitom premiéru už v roce 1970.
Vražda je pochopitelná
Výběr Vraždy v salónním coupé pro německé reálie má určitě svou logiku; vlastní hra není až tak spjata s politickými reáliemi rakousko-uherské monarchie jako další divadelní tvorba dvojice Svěrák-Smoljak. Trochu to při premiéře skřípalo snad jen v úvodních přednáškách. Při představování Járy Cimrmana sice zabíralo ono proslulé: „Co to píšete, Ivane Pavloviči?“ „Dvě sestry.“ „A není to málo?“ ale čeština zná přeci jen malebnější slova pro vykreslení scénky, v níž vystupuje zádumčivý školní žhář. V třídní knize se tak místo „Je zádumčivý“ objevuje poněkud fádní „Má deprese.“ „Přinesl do školy sirky“ je však celosvětově srozumitelné a výbuchu smíchu u diváků to potvrzovaly.
Přesto měl Günther, který vedle překladatelské práce hru také režíroval a vystupuje jako řečník i v úvodní přednášce, u české agentury se svým překladem úspěch. „Musel jsem je požádat o povolení ke hraní. Napsali mi, že je to výborná práce a že pokud se Vražda v salónním coupé bude hrát jinde na území Německa, musí se vždy používat můj překlad,“ říká nadšený ochotník, jenž je v civilu kulturním referentem okresního muzea v Chamu.
Čech vidí Svěráka
Divadelní části se nedá nic podstatného vytknout. Narážky fungují, diváci se smějí ve správných okamžicích. Český divák je ale hodně omezen tím, jak si jednotlivé postavy spojuje s konkrétními představiteli, ať už přímo z Divadla Járy Cimrmana (Zděnek Svěrák jako Trachta, Petr Brukner v roli Hlaváčka) nebo z filmu Rozpuštěný a vypuštěný (Jiří Zahájský, Marek Brodský). Němečtí kolegové se tak trochu i víc hýbají, jejich projev je expresivnější.
„Naše publikum už ví, kdo co hrál v předchozích kusech, proto jsou postavy obsazeny podle zavedených typů,“ dodává k tomu Günther s tím, že se vlastně celá jeho rodina podílí na výsledku; mužská část je na jevišti, manželka vymýšlela masky, kostýmy a také je nápovědka.
Génius v bavorské televizi
„Díky mně se cimrmanovský fenomén dostane i do bavorské televize,“ pochlubil se nám při premiéře režisér, jehož kamarád Bernhard Ebner byl českým géniem natolik okouzlen, že se za jedním z jeho stvořitelů, Zdeňkem Svěrákem, vypravil až do Prahy. Štáb BR3 tak zaznamenal představení Vraždy v salónním coupé v Žižkovském divadle a navštívil mimo jiné Cimrmanova muzea na Petříně i na zámku ve východočeském Letohradě. „Jsme divadlo, kde si divák sám musí hodně domýšlet,“ říká v dokumentu, který BR3 uvede v neděli 15. května od 17.30 hod. v pořadu Euroblick, Zdeněk Svěrák. Cimrmanovský humor možná právě proto dokázal okouzlit i publikum v německém Viechtachu.